víte, "šprechtění" jsem nikdy neměla v oblibě a vlastně všechny věci spojené s německým jazykem jsem odsuzovala jak nejvíce jsem mohla. Strašně dlouho jsem se snažila se od němčiny držet co nejdále i přes to, že bydlím na rakouských hranicích a právě ty mi celý tento jazyk znechutily. A tak jsem němčinu začala nenávidět. Nechtěla jsem slyšet o slovech "Německo, Rakousko,..." a pokud jsem něco v tom smysl zaslechla, naskočila mi husí kůže a jako kočka před zrcadlem jsem se vždy naježila. Vše přestalo v prváku.
Pro učení se němčiny jsem se rozhodla až na střední škole snad jen proto, že kdybych náhodou chtěla zůstat v díře v jaké bydlím teď, mohla bych alespoň pracovat v Rakousku s tím, že bych ostatním trochu rozuměla. To se umím rozhodovat dopředu, co? Ale jistý odpor jsem v němčině stále měla i přes to, že jsem byla nucena se ji učit. První 3 měsíce šly s němčinou z kopce, vůbec jsem nechápala její význam, věty a už vůbec jsem se nemohla nadrtit německá slovíčka nazpaměť, byl to pro mě zlý sen. Bála jsem se, že němčinu neutáhnu, naštěstí se na vysvědčení objevila dvojka a já se v němčině konečně přestala ztrácet.
Díky tomu jsem si možná němčinu začala více a více oblibovat. Na hodiny jsem se těšila, slovíčka jsem se s radostí učila a téměř vždy se nemohla dočkat zkoušení. Dokonce i v Rakousku a Německu všechny zábrany odpadly a já se proto rozhodla jet do Vídně!
Denní výlet pořádaný naší školou se uskutečnil v úterý. Nejvíc jsem se těšila asi na jízdu autobusem, protože jsem seděla s mojí dobrou kámoškou a hrozně jsme si cestu užily. Když jsme překročili české hranice a ocitli se v Rakousku, ničím jsem překvapená nebyla. Rakousko znám velmi dobře stejně jako jeho krásy. Musím říct, že Rakousko je nádherná země.
Několik rozdílů bych od ČR našla, a sice čisto, útulno a tak nějak "přátelno"... Cítila jsem se v Rakousku trochu jako doma. Tento dojem mě ale dost zaskočil a v duchu jsem si říkala "Co blbneš, vždyť němčinu nesnášíš." Ale já si ji začala oblibovat.
Když jsme se blížili k Vídni, cítila jsem jakýsi vnitřní rozpor a myslela si, že Vídeň bude stejně obyčejná jako Praha. (Prosím, neukamenujte mě za tuto větu, Prahu nemám ráda, byla jsem v ní tolikrát a stále v ní nevidím nic zajímavého, jen předražený Václavák a kupu bordelu...) Jeli jsme nějakým tunelem... Tunely miluju, užívala jsem si to, čekala jsem, co na mě vykoukne. Výjezd tunelu a nádherné prosklené výškové budovy, které na mě vykoukly mě přinutily, abych si Vídeň zamilovala. Připadala jsem si, jako bych byla na druhém konci světa, ale byla jsem jen 170 km od mého domova.
Vídeň je božská a asi nejkrásnější bylo sídlo Sisi, ke kterému připadá obrovská zahrada. Rakousko mě překvapilo tím, kolik lidí jsem potkala v tomto parku běhat a bylo na nich vidět, že vedou aktivní život. Mám takové lidi ráda. Možná proto ČR nemusím, protože většina naší populace je trochu při těle a nehne brvou.
Samozřejmě ale Vídeň není jen o výškových budovách a hubených občanech, krásné jsou i ulice, lidé kteří jimi prochází, ale také samozřejmě nádherné památky, které mi braly dech. Najdete tu jak levné, tak i drahé obchody, které nabízí široký sortiment, narozdíl od nás. Bohužel do Forever21 jsem se nedostala, tak snad jindy.
A co vy, milujete Vídeň a už jste ji někdy navštívili? (Fotografie z Vídně focené moji kamarádkou můžete najít ZDE, a také můžete rovnou omrknout její nový blog - www.kokrina.blogspot.com)
Outfit je strašně jednoduchý, možná trochu nudný, ale já v ten den vsadila na komfort a prostě jsem se chtěla cítit pohodlně, což mi naštěstí vyšlo. Bylo vedro, takže jsem šortky uvítala a kabelka přes rameno byla kupodivu správná volba!
Žádné komentáře:
Okomentovat