znáte takové to motto - Važ si každé vteřiny, kterou na tomto světě máš? Říkám si, že tímto mottem se řídím poslední měsíc. A využívám veškerého času, který mám, ať už na učení (ano, i nyní, na začátku školního roku), nebo na pouhé výlety s přítelem, blbnutí po škole s kamarádkami (viz dnešní pochod Motor FANS před Lanovu třídu - náměstí - zimní stadion). O tom vše ale dnes bude řeč, takže doufám, že si tento "doufámženedlouhýčlánek" přečtete.
Je to divné, ale jsem snad jediný blogger, který zatím nepsal o začátku školního roku? A není to po týdnu nudné a ohrané psát? Víte, mám pro vás jednu historku, která by mohla být zajímavá, a sice, nebude to nic otravného, nebudu si vám stěžovat, jak mi škola vadí, protože nevadí. To všechno kolem mám zkrátka ráda a nějaké nudění doma o prázdninách? Nic pro mě.
První den školy se nesl v duchu deště, tedy nepříjemného zabijáka kudrnatých vlasů utvořených kulmou nebo naopak vyžehlených vlasů utvořených žehličkou. To, že jsem i přes moji deštníkovou ochranu přišla do školy mokrá jako pes, se samozřejmě nepočítá. A tak jsem si vzala z prvního školního rána ponaučení a zpátky jsem jela městskou. Chyba! Jezdit v dešti městskou, která je MIMOCHODEM každý první školní den zadarmo, je neskutečná chyba! A proto vám radím, volte raději chůzi a nenechte si ušpinit ruce od mastných tyčí.
Tak to byla taková komická vsuvka na začátek. Nechtěla jsem vám znepříjemňovat představu "Zejtra zase do školy", protože přesně takhle by to člověk neměl brát. Že je to otravné se to všechno učit? Ano je, ale na střední být přece nemusíte! Když je problém v ní být, proč v ní být? Dveře jsou pro vás nejen otevřené, ale také se s vámi dokážou rozloučit, tudíž této možnosti klidně využijte. Já v naší žluté budově hniju od rána do 2, ale vše si užívám naplno, mám to ráda.
A když už tedy z té školy jdu a musím se s brekem loučit, protože ji strašně miluji, jdu společně s kámoškou na sraz MOTORFANS. Mimochodem já začínám být jednou z těch, kteří chodí na každý zápas. Dobrá, byla jsem tam jednou a pak si hned stoupla do pochodu jako největší fanoušek, ale něčím se přece musí začít, nebo ne?
A jako vždy, je v každém deníčkovském článku téma zdraví, fitness a kdesi cosi. Těším se, opravdu se těším, na 19.9. kdy navštívím ortopedii a zjistím všechny okolnosti ohledně mého milovaného kolene. Trápí mě, není to už tak hrozné, ale stále se mi ohlašuje, že dokáže taky znechutit náladu svojí bolestí, apod. Ale nezastaví mě to, sice jsem teď zanedbala běh, ale opět se k němu vrátím. Třeba zítra! A posilování? Pche, rada "Běh je nejúčinnější" je opravdu pravdivá, nepříliš otravná a skvělá! Nenimrám se s nějakým posilování, nestojím o celosvětově známý "Sixpack" a neumírám u videí. Ráno cvičím jógu, a právě večer po škole si jdu zaběhat. To zní fajn, ne?
Abych vás taky zavedla trochu do hlubšího soukromí v mém životě, ráda bych vám s radostí ohlásila náplň tohoto víkendu. Uskutečnila se svatba, není potřeba vědět čí. Zkrátka a jednoduše to byla nádherná, jednoduchá svatba u rybníka na dřevěném molu, kde hrála hudba od jedné z mých bývalých spolužaček, házely se růžičkové lístky (o to jsem se postarala já a jedna z mých příbuzných), foukaly se bublifuky a poplakávalo se u gratulací. A nyní mi řekněte, jaká svatba může být nádhernější? Schválně mi povězte, jestli raději skromnou svatbu nebo něco velkolepého?
A já dne tímto končím, jdu se totiž vrhnout na moji milou biologii a prezentaci. Tak snad to vše ve zdraví zvládnu. Mějte se krásně! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat