…jak jsem začala číst portál idnes.cz, začala vyhledávat
novinové články Václava Havla, a jak se snažím se stát ekonomickou znalkyní.
Zatím neúspěšně.
Obchodní akademie, na kterou chodím přes rok, mě naprosto
strhla. A jelikož jsem se do hlavního předmětu EKONOMIKA zamilovala, i když se
nevyznám v politice a hospodářství našeho státu je mi ukradené, snažím se
dělat vše pro to, abych jí co nejvíce porozuměla. A proto jsem si dnes koupila
své první noviny.
Vlastně jsem nikdy nedokázala pochopit mého dědečka, babičku a
strejdu, kteří si každý den kupovali Jindřichohradecký deník a hltali každý
novinový článek. Dnes jsem to v obchodě pochopila a jak jsem tak stála
před tím stojanem se všemožnými časopisy a novinami, sáhla jsem jak po Ženě a
život (kterou si prostě musím koupit), tak i po o polovinu levnějších novinách
plných žhavých novinek.
Stačilo mi pár článků a já díky tomu všemu začala být v obraze.
Vím, jaký byl Václav Havel ještě před tím, než se stal prezidentem, čím se
živil a čemu se věnoval. Vím, které země byly nejvíce postihnuté ebolou a
dokonce se dokážu vyznat i v tom, jak to vlastně bylo se situací na
Ukrajině.
Čtení novin mi zabralo asi tak hodinu, pročítala jsem články
s těmi nejzajímavějšími titulky (články o tom, jak napadlo několik
centimetrů sněhu, jsem vynechala, stačí mi ta „kalamita“ u nás). Pozastavila
jsem se dokonce i u zajímavého článku o tom, jak se od nového roku budou
označovat důležité informace u nebalených i balených výrobků. A na závěr jsem
se pousmála nad inzeráty sedmdesátiletých seniorů. J
Po této hodinové „povinné četbě“ se cítím dospělejší a
nepřipadám si tak hloupoučká, jako doposud. A že je psaní článku o tom, jak
jsem si koupila své první noviny hloupé? Pro mě je to historická událost a až
jednou půjdu s mým svázaným štosem novin do kontejneru na papíry, budu
vzpomínat, jak jsem tenkrát četla své první noviny a tím i započala své
novoroční předsevzetí do roku 2015.
Žádné komentáře:
Okomentovat