Poznejte mě více: Nejkrásnější vzpomínky z dětství

Zdravím,

Jízda vlakem je neskutečně přínosná. Obzvlášť, když se nemusíte učit a můžete si užívat omamné písně od Armina van Buuren prolínané s Dymytry. Takové cesty mám nejraději, obzvlášť když mám při ruce blog, tužku a spousty nápadů okolo. A protože miluji, když se vám mohu svěřit s každou maličkostí z mého osobního života, dnešní článek nebude výjimkou. Povím vám o mých nejčastějších a nejživějších vzpomínkách na to nejkrásnější období mého života – dětství.

Mé dětství bylo krásné stejně jako většiny ostatní lidí v mém věku. Užívala jsem si jej naplno a denně se radovala z maličkostí, což už dnes tolik nedokážu. Jsem téměř pořád ve stresu, představuji si, co mám udělat, co mi ještě chybí, neraduji se z toho, co jsem již dokázala. A pak z toho vzniká špatná nálada, občasné náznaky radosti, které se ale rázem mění v tzv. „depky“. Vzpomínky na dětství mě dostávají do říše vzpomínek, které jsou těmi nejvzácnějšími.

•         Koupání s mým taťkou

Fotky, které naznačují, že jsem ráda nosila pěnové afro na hlavě, jsou jasným důkazem toho, že jsem koupele milovala. A bylo mi jedno, že vana byla téměř plná a mě byla vidět jen hlavička vykukující z pěny kolem mě. Byla jsem šťastná a milovala jsem koupání a měla obrovskou důvěru v taťkovi, který mě vždy udržel, i když se mnou dělal vlny tsunami a vytvářel ze mě sněhuláka.

Vzpomínka, která se mi vylíhla v paměti na koupání, jsou spotřebované šampony. S těmito flaštičkami jsem totiž vytvářela lektvary a masti, které jsem kombinovala s kondicionéry a šampony. A potom teprve byla má vana jako po náletu lavoru Jaru.

•        Hovínková zmrzlina

Vzpomínka mě vrací do dob, kdy jsem s mým nejmilovanějším dědečkem vymýšlela různé skotačiny, které byly spojené s vulgarismy (samozřejmě přiměřenými). A důkazem byla právě „hovínková zmrzlina“, která byla naším krycím názvem pro čokoládovou zmrzlinu. Doteď občas tohle spojení použiju.

• Prodávání věcí

Čím jsem byla starší, tím více jsem okoukala dění všedních dnů. Chodila jsem s mamkou nakupovat, vozila se v košíku a sledovala, jak se pípají čárové kódy.  Nemohla jsem ten princip pochopit, ale pak jsem jej stejnak opakovala i doma. Hrála jsem si na prodavačku, dávala mé dětské knihy na hromadu, které jsem následně pípala pomocí imaginárního „pípátka“, které jsem nahradila ovladačem. A byla jsem spokojená.

•     Sestavy na trampolíně

Nejkrásnější a nejradostnější vzpomínky mám na chalupu, kam jsme s rodiči jezdili téměř každý víkend. Našla jsem si tam nejlepší kamarádky, se kterými jsem trávila nejvíce času po dobu 4 let. Ony byly z Prahy. Já byla 170km daleko. Nic nám ale nebránilo trávit volný čas tak jak se má – chodili jsme hrát schovku, zkoušeli naši odvahu v podobě přelézání bahnité řeky po provaze… A zkoušely choreografie na trampolíně, které jsme potom ukazovaly téměř celé vesnici. Tato léta byla ta nejnádhernější, jaké jsem kdy zažila. A nikdy na ně nezapomenu.

•      Přestřelky „před barákem“

Vždycky jsem o sobě pochybovala, zdali nejsem dívka s mužskými vlastnostmi. Po založení kosmetického kanálu mě tyto myšlenky opustily. Ale tato aktivita mě neopustila dodnes. Vždycky jsem ráda hrála s kamarády střílečky, nikoliv na počítači, ale se zbraněmi od „Vietnamců“. Bylo to nebezpečné a nepřijatelné, ale o to více se nám to líbilo.

A to je ode mě dnes vše. Já doufám, že se vám článek líbil. Ráda jsem zavzpomínala a vrátila se o několik let zpátky. A co vy? Jaký je váš nejkrásnější zážitek z dětství?