Mí drazí,
Tolik bych vám toho chtěla říct, tolik článků bych vám
chtěla napsat, až to není možné. A já jsem vděčná za to, že se našla ta chvíle,
kdy se s vámi podělím o pár poznatků, kterých jsem si v mém zaneprázdněném
týdnu všimla.
Jako zanedbaná dojíždějící přikládám jízdu vlakem k odpočinkové
činnosti, kdy mohu nabrat trochu sil pro další část mého dne. Doma mě totiž
čeká další várka učení, v tom horším lepším případě cvičení
úmorného HIIT s Christine Salus. Pociťuji, že nabrat síly je pro mě
důležité, a tak usedám do měkčených sedaček moderního vlaku a pozoruji
cestující kolem mě. Nevím jak vy, ale já nemám ráda, když mě někdo celou cestu
probodává pohledem a při mém pohledu uhne očima jinam. Takové snahy o
nenápadnost přikládám spíše k ubohosti, ale občas musím říct, že to samé
dělám také.
Jednou jsem takhle jela přeplněným vlakem, protože jsem
samozřejmě přišla na poslední chvíli. Všimla jsem si sympatického pána (který
se později ukázal jako pochybný DJ se sluchátky na uších mačkající složité
melodie do notebooku), který seděl se starší paní. Oba vypadali trochu
vyčerpaně, když tu najednou muž z kapsy vyndal pytlíček pendreků a podělil
se starší paní. I když paní odmítla, zahřálo mě to na srdci. V tu chvíli
jsem měla mnohem lepší náladu.
Uvědomila jsem si, že jsem ustavičně obklopena
zaneprázdněnými lidmi, kteří někam stále chvátají, stěžují si na vše, co je
možné zkritizovat, a obdarovávají mě kamennými pohledy. A pak přijde muž, který
udělá tak strašně milé gesto a já si rázem připadám jako v Norsku, kde
podle Terky jsou všichni pozitivně naladění. (Mimochodem do Norska se jednou
prostě podívám!).
A od té doby se snažím. Snažím se o tu nejpříjemnější
atmosféru a lidi se špatnou náladou ignoruji. A pokud jste viděli mé nejnovější
video, jistě víte, že můj nový rok je teprve od února. Protože leden jsem
zkrátka vzala, celý jej zmačkala a zahodila do koše. Chci na něj zapomenout,
začínám znovu.
Momentálně čerpám sílu a nadšení ze všeho, co je mi při
ruce. Dokonce i z díla Babička, o kterém jsme četli ukázky, jsem nashromáždila
co nejvíce inspirace, která moji duši momentálně nechává očištěnou, stejně jako
joga, Terezka a holky z A Cup of style, ale také má ségra… Tito lidé jsou
mojí inspirací, mým kouzlem, mým pomocníkem.
Nikdy jsem si nemyslela, že myslet pozitivně je možné, ale
nyní už vím, že když se řekne „začátek“, musí se s ním začít z plných
sil!
Žádné komentáře:
Okomentovat