při odpovídání na otázky, které mi dnes kladla přes facebook má fanynka jsem si uvědomila, že vlastně skoro vůbec nevíte, že do mého srdce přibyl nový koníček. Ani nevím, jak je to možné, ale moc se o něm nezmiňuji jak ve videích, tak i tady na blogu. Přitom si užívám každičkou vteřinu tohoto zájmu. No dobrá, nebudu vás napínat, jedná se o airsoft. Zajímalo by mě, kolika vám spadla brada, kolik z vás udělalo překvapený výraz na monitor a kolik z vás bude číst dál. Protože vím, že zrovna toto téma není nic moc pro holky, ale nebojte se, info o výbavě a zbraních znám sotva já (jen tak mimochodem), tudíž o nich neceknu ani slovíčko.
Vlastně ani nevím, zda jsem se k hraní si se zbraněmi (samozřejmě "nepravými") dostala dobrovolně nebo jsem jen chtěla sdílet zájem s mým přítelem. Před nedávnem jsem totiž psala článek o udržení si dlouhodobého vztahu, pokud si pamatujete správně, jedním z bodů bylo sdílení společných zájmů. Asi jsem si vzala tento bod tolik k srdci, že jsem prostě do toho šla.
Oblékání se do tepláků, trika, mikiny, maskáčů, blůzy, kanad, klobouku, masky a brýlí, není zrovna má oblíbená činnost. Ale snesu ji, i když je mi při ní vždy neskutečné horko, při kterém se vztekám a nadávám na celý svět. Přítel se na mě vždy jen tak s úsměvem dívá a po chvilce na mě hodí malou lichotku, že mi to sluší. Jedna výhoda hraní airsoftu.
Tahání se se zbraní, někdy i těžkým báglem na zádech a zdolávání našeho menšího kopce na tzv. "Pepíkově", je věc druhá. A také velmi nepříjemná. Při opakovaném nadávání na celý svět se na mě přítel opět dívá s úsměvem a po chvilce dodá, že jsem prý šikovná a zdatná. Druhá výhoda airsoftu.
Strach o štiplavý zásah od kuliček druhých, strach o mé odhalené čelo a někdy i ruce je věcí třetí. A při takových zásazích vraždím tuplem celý svět a místo slov "Mám" (přiznání zásahu), křičím "Jaaau!!!". Na mrtvoliště (místo "mrtvých") odcházím s menšími nadávkami a při příchodu mého přítele, který se opět usmívá, slýchám jeho jemná slova "Si šikovná, vykropilas je pěkně". Třetí výhoda airsoftu.
Víte, mohla bych takhle pokračovat donekonečna, ale pak by vše vyznělo, že hraju airsoft jen kvůli lichotkám, které na mě padají po každém kroku, který při airsoftu udělám. Ne, že by se mi to nelíbilo... Vlastně ano, je to jedna z věcí, proč airsoft hraju. Zároveň je to ale také mé menší vyjádření respektu k těm, kteří za nás bojují, chrání nás a dávají za nás někdy i své životy. Takoví lidé si zaslouží jen respekt, úctu a lásku.
Airsoft je pro mě odreagování, fyzické odreagování, které beru jako zlepšení kondičky, sdílení zájmu s mým přítelem a vzdávání holdu našim vojákům. Co ovšem nejvíce na tomto zájmu miluji, je adrenalin, který naskočí při každém útoku na ty, kteří jsou proti mě. Strach, který mívám, abych nedostala právě jednu kuličku do palice ignoruji, protože ten k této hře nepatří.
A co vy? Je něco trochu odměřeného, co děláte s radostí?
Žádné komentáře:
Okomentovat