fúúú, vše se krátí lidičky a já jsem z toho více než nadšená! Konečně budu za pár dní moc prohlásit, že mám vše úspěšně za sebou a celý prvák úspěšně dokončený. Prozatím vám tady nebudu dělat unáhlené závěry o tom, zda-li bdu mít vyznamenání nebo ne, každopádně vše vypadá nadějně. Dneska to bude opět trocha úvahy spojená s videem, které si rozhodně pusťte!
Pokud jste mými odběrateli i na mém youtube kanále, asi vás trochu zaráží má neaktivita, která je mnohem větší, než zde na blogu. Možná to i některé urazí a hlava jim to nebude brát, ale zkrátka blog je blog a youtube je youtube. Psaní je má vášeň už od 12 let, kdy jsem si založila první blog a s mojí přezdívkou už několik let po internetu koluji. A to jsou pro mě ty nejdůležitější prameny mého "básnického" střeva.
Youtube je jen takovým dolazením blogu, doplňkovým vedlejším koníčkem a vášní. Točení je pro mě spíše odreagování a také vykecání, protože jsem opravdu hodně ukecaný člověk a otravovat mé přátele mým neustálým žvatláním není to pravé ořechové. A tak vždy zapínám mobil a začnu povídat. Bez osnov a nápověd, záchytných bodů a napovídání. Jedu na "ostro" s obrovskou improvizací, kterou značně postrádám při klasických prezentacích, ale na youtube mi to zkrátka problém nedělá. Každopádně mluvení není to, čím bych se chtěla živit.
Psát a mluvit je totiž obrovský rozdíl. Psát můžete vše - své myšlenky, nápady, tipy, rady... Mluvit o svých pocitech je ovšem těžší a pokud vám dělá problém své pocity vyjádřit i kamarádovi, bude to problém i na kameru. A přesně takové to mám i já. Navíc nejsem zrovna jednou z těch, které by brečely na kameru. Ne, že by mi to bylo trapné, jen si nedokážu představit ty reakce lidí, kteří by na mě bez soucitu hleděly.
Proto to psaní, ta vášeň pro pár slov a chuť ťukat do klávesnice, která je větší než otevírání pusy na kameru. Ale i přes to si někdy na vás a virtuální povídání čas najdu. Protože i točení je jednou z věcí, které dělají můj život pestřejší a zajímavější.
Žádné komentáře:
Okomentovat