dlouho, velmi, velmi dlouho na blogu nebyl žádný deníček, díky kterému byste mohli vědět, jaká je má situace v osobnějším životě a jak trávím svůj volný čas, když ne psaním článků, popř. natáčením videí. Samozřejmě logicky dnes skončila opravdová vyučování a následuje volný týden plný výletů, volných hodin a kina. Takže vlastně ode dneška máme to opravdové leháro (pokud samozřejmě nepočítám prázdniny).
Svůj první školní rok na střední bych ráda zhodnotila v jiném článku, který bude čistě o tom, jak jsem se učila, jak jsem prvák zvládala i nezvládala, a kolik lidí jsem poznala. Ale to opravdu necháme na jindy. Rychlejším a stručnějším zhodnocením v tomto článku bude samozřejmě vysvědčení, které dopadlo vlastně nad má očekávání. Jsem ten nejšťastnější člověk, který dokázal to, co chtěl a předčil svá konečná očekávání. Dvě dvojky se tyčí na mém vysvědčení a já jsem za ně šťastná, protože mám samozřejmě vyznamenání a tím i svůj obrovský úspěch.
Po každém doběhnutí mých x kilometrů, docvičení svých workoutů s Jillian Michaels a snězením několika zdravých jídel, se plácám po ramenou a usmívám do zrcadla. Jsem ten nejšťastnější člověk, který snad na tomhle světě může být. Mám úžasného přítele, což už všichni víte, rodinu, která mě ve všem podrží a přátele, kteří jsou bezkonkurenční a lepší, jsem si nemohla přát. Možná proto si i uvědomuji, že můj život začíná nabírat obrátek a já jsem se otočila o 180°. Z úplného dna jsem se vyšplhala výš, ale stálo mě to spousty úsilí, špatných nálad, stresu, nervů, ale také i radostí z určitých pokroků.
Jsem tam, kde jsem. Šťastná díky tomu, že jsem jakžtakž ve formě, zdravá (pokud nepočítám problémy se zády) a odpočatá. Avšak několik věcí mě trápí a vlastně je i znáte a víte o nich díky předchozímu článku. Jídlo mi stále dělá problémy, mám z něj zkrátka depky a nevím co s tím. Ale už se to vše začíná dávat do normálu.
A pokud některé z vás zajímá, co plánuji na prázdniny, tak vám s radostí mohu odpovědět, že nic… Prázdniny budou jako každé jiné, nikterak zajímavé a naplněné. Mám v plánu opět hlídat, chodit ven s přítelem, jezdit do JH, psát, psát a psát, točit, točit a točit a spousty jiných aktivit, které mě baví. Také první týden plně proslavím, protože mě čekají několikáté narozeniny (ne, svůj věk vám neprozradím). Tudíž mě čeká oslava za oslavou a já se nemůžu dočkat. To, že s přítelem budeme již tři roky, dodávat také nemusím, ale mám tu potřebu se vám s tím zkrátka svěřit. (Doufám, že se nezlobíte).
Tak fajn, to je asi tak úplně vše o mém životě i neživotě. Jsem šťastná tak, jako nikdy a plná elánu a očekávání. Doufejme, že mi to dlouho vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat