Byla potřeba zasáhnout a probudit se! - úvahy náctileté

Ahoj mí milí čtenáři,
je to asi týden, co jsem s mým přítelem vedla vážnou debatu. Nechce se mi to zde nějak extra rozebírat, každopádně jde o mé stravovací návyky/nenávyky, která silně souvisí se cvičením a "zdravou" stravou. Do takového období jsem spadla asi před 3 měsíci, kdy jsem si spolu s mojí spolužačkou řekla, že budeme jíst zdravě a do školy si budeme nosit salátky a light sračičky. No, je to jedno z mých nejvíce nerozumných rozhodnutí a já bych si za toto hrůzostrašné období měla dát facku. FACE PAAAAAALM!!!

Za tyto tři měsíce jsem se naprosto ponížila, ztratila v sobě kontrolu, ztratila v sobě samé důvěru a klesla na slabé dno, kdy jsem byla jen jedna z těch dalších holek, které řešily každý tuk obsáhlý v jídle, který zrovna konzumovaly. A ten pocit, že já byla jednou z těch, mě naprosto děsí a z lásky k mému tělu se stala nenávist. Když přítel zjistil, že mám výčitky svědomí i díky snědeným brambůrkům, asi nejspíš byla potřeba s tím něco udělat, a tak mi vysvětlil koloběh tuků, těla a spalování.

Dala jsem si dvě a dvě dohromady a zjistila, že jsem dělala celou dobu neskutečnou chybu. Kam se podělo mé tělo předtím, než jsem jedla zdravě? Vyniklé svaly na břiše, síla do cvičebních plánů a chuť běhat? Čím to asi tak může vše být? Že by špatné spojení zdravé stravy s posilováním? Do mého těla jsem totiž vkládala minimální příjem tuků, nejedla téměř nic smaženého, pouze samou zeleninu a ovoce. Byla jsem strašně zesláblá, chtěla jsem to zachránit.

A tak jsem začala, celý týden jím, co se mi zachce, ale stále pravidelně, bez čokolád, brambůrků, no prostě smaženejch kejd. Ale vychutnávám si obědy, jako jsou zapečené brambory, steak, špagety se smetanou, uzený s okurkou a brusinkovým dipem... Nemám už ani chuť si dát facky, když cokoliv po páté dám do pusy. Jsem zkrátka šťastnější, cvičím o sto šest s dobrou náladou (momentálně one week shreed) a jsem prostě spokojená. Nekazím si ničím prázdniny a nemyslím na to, zda-li můj špíček na břiše povyrostl a druhý den zase "splaskl". Protože mé tělo je prostě nevyzpytatelné, ale silné a odvážné a já jej opět miluji.

I přes ty tři měsíce slepoty ve stravování.