miluji psaní deníčků. Je to můj asi úplně nejoblíbenější žánr všech článků, které jsem kdy na blog postla. Ostatní typy postů jsou spíše psané z donucení, nebo jsou psány v těch chvílích, když už není co by. Ale pokud chci psát právě deník, musí pro něj nastat chvíle jako je tato. Protože málokdy najdu půlhodinku naprosto volnou, s hudbou "avenged-sevenfoldskou" v pozadí a spoustou vzpomínek na předešlé dny.
Mám za sebou úžasný týden. Týden s mými kamarádkami, které sice znám rok, ale přijde mi, jako bych je znala věčnost. Protože s žádnou kamarádkou z dětství, se kterou se bavím doteď se nemám ráda tolik jako s holkami, které jsem jednou uviděla na srazu a i když mě sice nijak extra nezaujaly, jsem šťastná že je znám. Protože po čtvrt roce ve škole jsem je pořádně oslovila a od té doby? Lítají z našich úst takové hlody, jako jsou přezdívky učitelů, nadávky, hlášky... A tomu já říkám školní léta! Která si na milion procent s nimi užívám.
Nerada bych ale v tomto článku zmiňovala školu, která mě za měsíc čeká. Chci se zmínit o dvou skvělých osobách, které mi za týden přilétli (teď to bude opravdu citlivé, romantické a ne... nejsem homosexu.. něco) do mého srdíčka. Jak dojemné že? Ne, budeme vážný. Prostě mám tyhle dvě ženy velmi, velmi ráda a dala bych za ně rozhodně ruku do ohně. Zní to po roce přehnaně? No, je rozdíl mezi lidmi, se kterými jste 24 hodin denně a nedokážete se s nimi vystát a nebo lidmi, se kterými sice jste 24 hodin denně, ale těch 24 hodin si užíváte na plno. A nějaké hádky? Pche, kde to jsme?
Tak tedy týden... Trochu mě unavuje psát znovu a znovu o tom, jaké to bylo, co jsme dělali a bla bla bla, protože jsem tyto aktivity sdělovala asi tak 1451215463145 lidí (schválně kdo to číslo přečetl celé), psala jsem o tom asi tak 1542154251 lidem a asi 5 minut jsem o tomto legendárním týdnu mluvila ve videu. Takže mi prosím dovolte, abych to vše shrnula rychle, bez nějakých okecávaček. Jezdili jsme na kolech (dobře jenom 3x), koukali na filmy (dobře jenom 2x), koupali se v bazénu (dobře jenom 1534121x), navštěvovali historické památky (
Problémy se stravováním mě jaksi odrazovaly k tomu na týden jet pryč, kde budu muset jíst něco, co mi uvaří druzí a tudíž nebudu moc jíst své dietní blemcajze, které ani nebyly dietní, protože prostě... nebyly dietní. Jenže právě tohle korigování s mojí stravou mě vrátilo zpět, zpátky na zem. Týden bez posilování, týden bez mozzarely a cherry rajčátek, týden bez ovesných kaší... Tento týden ze mě udělal člověka a to je ten důvod, proč jsem z něj tak nesmírně nadšená. Rozhodně jsem tuto návštěvu nebrala jako jakousi převýchovávárnu (existuje něco takového?), ale jako start do starého života s trochou rozumu.
A proto necvičím z donucení. A to je to nejlepší, co člověk může udělat. Mám sice za sebou výzvu, kde jsem dělala 1000 dřepů, ale do výzvy jsem šla s chutí a ne s nechutí, jak to bývá u videí s Jillian Michaels. Jsem prostě nový člověk.
A trochu novějším člověkem jsem se stala i po víkendu u jedné z kamarádek. Tentokrát jsme byly jen my dvě, protože jsme spolu šly na koncert, kam ta třetí jít nechtěla... no je to složité. Prostě jsme navštívily Fabriku v ČB, kde zahrála skvělá kapela, která z mého života udělala život o něco tmavší, a sice jen díky wishlistu, který je zabrán asi tak 150 miliony triček různých kapel. Zkrátka a jednoduše jsem přesedlala na metal a rock, vrátila se ke svým milovaným IM a s chutí začala opět poslouchat A7X.
Tak to jsem já, osůbka, která si konečně opět užívá skvělý život. Doporučuji vám jet na převýchovný týden za těmi nejlepšími kamarádkami, se kterými zapomenete na zbytečný stres, problémy, cvičení a
Žádné komentáře:
Okomentovat