neděle 26. července 2015

FMOH: Psal se rok 2010 a já byla poprvé u moře...

Pojem "Léto v plném proudu" v poslední dobou celkem často zažívám, ať už v podobě nekonečně mnoho "kulturních akcí", společném týdnu s přáteli nebo točení zmrzliny. A díky tomu všemu bych se nejraději plácala u moře, večer se procházela po písečných plážích a na večeře chodila okolo desáté večerní. Ano ano, dnešní článek bude opět nostalgický, přesně tak, jak to mám ráda. Budu se totiž rozpomínat na dokonalou dovolenou v Chorvatsku po boku mé ségry a dalších rodinných příslušníků. Ehm, je to pět let zpátky. :-)


Chorvatsko je v poslední době docela neoblíbená země. Od mnoha lidí jsem zaslechla jen ty špatné ohlasy. "Chorvatsko je vohraný. Chorvatsko je nudný. Vždyť jsou tam jen šutry, žádné písčité pláže". No, s těmi písčitými plážemi musím souhlasit, já jsem na ně na našem pětidenním pobytu nenarazila, ale asi jde o lokalitu. My jsme pobývali v Šibeniku, kde bylo blaze. No, musím říct, že má paměť pracuje na plné obrátky, protože ve dvanácti letech jsem toho moc nestíhala postřehnout. Byla jsem totiž v pubertě. :-)


Na co si ale pamatuji nejvíce, byl nádherný výhled z našeho balkonu, který jsme naštěstí v našem apartmánu měli. A právě náš skvělý balkón nám poskytl možnost hrát celé večery žolíky a popíjet různé nápoje (ano, už ve dvanácti). Zkrátka a jednoduše: "Buď rád jestli máš balkón".


Od apartmánu k moři jsme to měli dál, ovšem to nám po rozpáleném slunci vůbec nevadilo. Myslím si, že jsme byli celkem otrlí a nějaká parna nám nedělala problém. U vody je vždycky nejlépe. Tam jsme totiž horka vnímali úplně jinak než u nás, ve městě, kde protéká Lužnice a pískovny jsou vzdálené 15 km.


Moře bylo krásné, plné vodních ježků, takže jsme nemohli zapomínat na vodní boty! Dokonce jsem se často potápěla, někdy až tak hluboko, že jsem se bála o mé vlastní zdraví a v té době mozek plný pubertálních blbovin. Tlak v uších a mé hlavě byl z důvodu velké hloubky celkem vysoký. Takže jsem opravdu měla důvod se o mé hlavní orgány bát!


V moři jsem narazila na neskutečně mnoho vodních živočichů. Občas jsem z vody vyletěla kvůli hýbajícím se potvorám, které vypadaly na první pohled jako kámen, ale po několika sekundách se začaly nechutně hýbat a tím mě vyburcovaly k tomu se z vody co nejrychleji dostat. Byla jsem zkrátka "připosránek".

Jeden den jsme navštívili zábavný park, který byl plný klouzaček všemožných druhů, velké námořní lodi a také padáku, na který jsem šla. Ano, hýbajících se havětí ve vodě jsem se bála, ale této velké žluté barabizny ani náhodou!


Co jsem ovšem měla nejraději a na co vzpomínám doteď, byly večery, kdy jsme se procházely po mole, šli na pozdní večeře, při kterých jsem ochutnala krevety. (V té době mi připomínaly škvarky, dnes mi normálně chutnají). Tyto večery mám v živé paměti a utváří v mé fantazii vidinu dokonalé dovolené, kterou bych chtěla někde u moře strávit. Nejraději bych u moře prožívala jen noční život, plný krevet, mol a šumění vody...