Článek, o kterých nechcete přijít - týden v Itálii [MNOHO FOTEK]

Přeju krásný večer,

doporučuji vám si udělat teplý čaj, kafe, zabalit se do deky a číst. Jelikož  a protože nastal ten den, kdy bude článek plný naprosté nostalgie a nádherných vzpomínek z týdne plného srandy a poznání. Ano, povím vám o tom nejvíce vydařeném lyžařském výcviku na světě!

Začalo to devítihodinovou cestou do Aprici, která byla dost náročná, ovšem zpět o něco lepší. Do Itálie jsem jela poprvé, a proto jsem se celou cestu kochala nádherným výhledem na pole posetá vysázeným hroznovým vínem a stromky jablek. Zároveň jsem si vychutnávala teplý čaj z domova, který mi připomínal místo, ze kterého jsem odjížděla s trochou úzkosti.

Itálie je nádherná a Dolomity ještě více. Celé panorama zasněžených vrcholků mi vyrazilo dech a já byla z celé této „vyjížďky“ nadšená. Myslím si, že by mi stačil pouhý výhled a mohla bych jet na 100% spokojená domů. Věděla jsem, že mě ale čeká nádherných 5 dní plných lyžování a nových přátel. A to vše se stalo nádhernou skutečností.

První dojmy z Aprici byly trochu úzkostlivé. Nulové množství sněhu v tomto předraženém městečku mě přimělo začít váhat nad vidinou úžasného lyžování. Ubytování a celý hotel nebyl špatný, Stela Alpina je vcelku příjemné ubytování, ale pozor na tekoucí sprchové kouty a nedostatek vařeček!

První den lyžování byl dokonalý. Sníh byl dopoledne trochu namrzlý, zkrátka krásný prašan a já lyžovala plná dojmů a blaha. Odpoledne jsme si tolik neužívali, sníh byl těžký z důvodu vysokých teplot a celkově to nebylo k tomu. A tak jsem doufala, že se alespoň vyvede večer strávený s přáteli.

Náš pokoj se stal jídelnou, společenskou místností, velkovýrobnou palačinek a ze vzduchu nebyla cítit tráva ani alkohol, ale přátelství a radost. Všechny body vám následně s radostí vysvětlím.

Náš pokoj jako jídelna

Častokrát se nám totiž stávalo, že si k nám „sousedi“ přinesli večeři a s naprostou radostí se navečeřeli v naší přítomnosti, což je moc milé. Ovšem rušení snídání našimi spolužáky, kdy jsem vypadala jako vrabčák poštípaný komáry, nebylo zrovna dvakrát příjemné.

Náš pokoj jako společenská místnost

Každý večer se v našem pokoji pořádalo společné zasedání, valná hromada,… Říkejte tomu, jak chcete. Kolem stolu se posadilo 7 lidí, z toho jeden šerif, pár lidí pomocníci šerifa, zbytek odpadlíci nebo banditi. A hrál se BANG!, který jsem se snažila první večer co nejvíce pochopit, ale myslím si, že jsem v něm nebyla ani na konci týdne takový expert jako ostatní.

Náš pokoj jako velkovýrobna palačinek

Zkrátka a jednoduše se nám seběhly chuťové buňky, a když mi kamarád řekl, že umí palačinky, plán byl jasný. Nakoupit litr mléka, k tomu půl kila mouky a plato vajec. Z našeho obrovského nadšení, že budeme dělat palačinky, jsme tuto novinu oznámili téměř všem a pak se k nám nahrnul téměř celý hotel. Takže jsme smažili a smažili a nyní jsem přeborník v super obracení palačinek ve vzduchu. HAHA!

Náš pokoj se spoustou nostalgie a přátelského pouta

Večery se spolužáky byly pro mě neskutečně vzácné, milovala jsem ty chvíle, kdy jsem si s nimi mohla sednout a probrat vše, co se ve škole o přestávkách nestihne. Nechyběly ani různé vtipy, několik nezapomenutelných vzpomínek, které si v normální všední dny nevybavíme a také plánování toho, co bychom spolu mohli ještě prožít. Musím říct, že po tom všem jsem dnes do třídy šla jako naprosto šťastná holka plná přátelské lásky! J

Co se týče samotné Aprici, jak jsem zmiňovala na začátku článku, je předražená. Ale za ty společné procházky s přáteli to stálo. A i když toto jídlo není pro Itálii charakteristické, zkuste jejich výborný kebab. Jsou tam moc hodní kuchaři, kteří vám za hezký úsměv naloží dvakrát tolik. J A nesmím zapomenout na výborné lasagne, za které jsem dala neuvěřitelných 9€. No jo, hold se přes tu kapsu plácnout musím.

Tak jo, zbytek nostalgie si nechám ve svých vzpomínkách, které jsou vzácné natolik, že se o ně budu dělit zkrátka až na další společné akci s přáteli. Krásný zbytek dne!

Jak jsem málem odešla v půlce Rezistence a z čeho mám největší radost?

Těšit se na něco je lidské, normální a přirozené. Ale způsob, jakým se těším já na zítřejší den, se nevyrovná těm, které jsem kdy jindy prožila. Zítřek odstartuje následující týden v Itálii, která bude tím nejvíce nezapomenutelným zážitkem na celé střední. I když, bůh ví, co ještě přijde. J

Směsici všech mých nadšení ze zítřka doplnila dnešní návštěva kina. Ano, milovnice Divergence, Thea Jamese a celé knižní trilogie šla na Rezistenci. Těšila jsem se na ni jako malá, avšak pocity z ní mám smíšené. Zezačátku jsem měla chuť odejít, nelíbilo se mi, jakým způsobem byla Rezistence natočená, a obecně mě rozčiloval naprosto zjednodušený děj. Vše se pak zlepšilo a já z kina odešla naprosto nadšená.

Nevím, zdali se může stát, že díky filmu pochopím knihu. Tentokrát jsem toho byla svědkem a doteď se tomu směju. Je celkem zajímavé si při každé scéně říkat: „Jo tak takhle to bylo…“ Nevím, jestli se mi děj z knihy zaznamenával i do mé paměti, ale myslím si, že začínám být sklerotikem.

Dnešní den se zaryje do mé paměti, protože jsem si jej naprosto skvěle užila a úspěšně tak oslavila přítelovo narozeniny. Pochopila jsem, že takové dny nahradí všechny dny, kdy nemůžeme být z časových důvodů spolu. A o to je to hezčí a láskyplnější. (Jak dojemné, že?)

Tímto jednoduchým, ale za to extrémně euforickým článkem se s vámi loučím a doufám, že se za týden opět sejdeme u jednoho článku, který bude plný nadšení a vzpomínkových fotek. Mějte se krásně. <3

Nejhorší pesimistický článek v historii mého blogu!

Mí drazí čtenáři, doufám, že jste si nezvykli na mé optimistické články plné nadšení a motivujícího kouzla, protože dnes bude článek pravým opakem. Občas je potřeba vše obrátit vzhůru nohama.

Asi jsem se stala rozmazlenou. Zvykla jsem si na to, že vše, co mi doposud ve škole prošlo na výbornou, se otočilo a já se nestíhám divit, jak moc se mi to pod rukama hroutí. Do školy nyní chodím se strachem a obrovskou nechutí. Každý test, který mě čeká, vidím jako černou díru plnou neznáma, do všeho vstupuji s obrovskou nejistotou a v ničem si nevěřím. Nejhorší je, že nic z toho všeho se mi nepodobá, protože já jsem vždy byla pravým opakem. Do školy jsem chodila s nadšením a pocitem, že vše umím na 100%. Nad všemi testy jsem si prokřupala prsty a začala psát. V současné době při pohledu na test dostanu závratě a chci utéct.

Nikdy jsem nebyla tolik sobecká, abych se nad pokaženou písemkou rozbrečela. Abych přede vším utíkala. Nikdy se mi nestalo, že bych se NEtěšila na výsledky písemek, protože jsem vždy věřila ve výbornou. Dnes doufám v dobrou.

Vše se snažím něčím nahrazovat. Neúspěchy ve škole se snažím vykompenzovat s úspěchy ve sportu a v osobním životě. Avšak i zde se mi z velké části nedaří. Nevím, jak se svými dny naložit, a když se snažím získat inspiraci z vlastních článků, začínám získávat pocit, že mi nejde už ani psaní. A tak se snažím vyběhnout do přírody a pokořit rekordy. Minulé pondělí jsem uběhla 14km, doběhla neskutečně nadšená. Bohužel jsem ve chvíli, kdy jsem dostala portfolio z matematiky do ruky, ztratila všechno nadšení a opět pocítila nepříjemný svírající pocit v břiše.

Jediné, co mě momentálně drží nad vodou, je vidina dokonalého týdne v Itálii a několika hodin denně na sjezdovce. Těšit se je přeci skvělé, a když mám tak úžasné plány, které se uskuteční již za týden, nemohu si stěžovat. Snad tam na vše zapomenu a vyjdu po týdnu do školy jako vyměněná. Bez starostí, krásných vzpomínek a se spoustou sil na zbytek druháku.

Tak mi prosím držte palce a myslete na mé rozlomené sebevědomí, které marnivě sbírám po zemi. J

TVŮJ ideální den [jak si jej (ne)naplánovat a co vše můžeš stihnout]

Občas je dobré nechat volný spád dnům, kdy nevíš, co přesně naplánovat. Takové dny se mohou objevit jen zřídka a většinou to bývá o jarních prázdninách. Pokud tě jarní prázdniny nebo volný víkend čekají, můžeš se inspirovat těmito radami. Uvidíš, že po celém dni ulehneš do peřin naprosto spokojená.

Nevyužívej svůj otravný budík jen ve školní dny. Zkus si jej nastavit třeba na půl devátou, ne-li dřív. Spousta výzkumů totiž potvrdila, že při brzkém vstávání má člověk mnohem více energie. Pokud spíš déle než deset hodin, můžeš se cítit ospalá a přeležená.

Vydatná snídaně se zdá být klišé, ale pokud si ji opravdu dopřeješ max. do dvou hodin po tvém vstávání, uvidíš, kolik energie budeš po zbytek dne mít. Program „Vím, co jím“ ti dokáže, jak je snídaně důležitá a zároveň tě poinformuje o tom, co vše by snídaně měla obsahovat. Pokud aktivně sportuješ, bude pro tebe nejlepší trocha cereálií s mlékem, kousek pečiva s margarínem a kvalitní šunkou a k tomu trochu ovoce.  

Minimálně hodinu po snídani si dej oddych. Sleduj např. své oblíbené youtuberky (mými oblíbenými je např. velmi známá PetraLovelyHair nebo správná Američanka Evelina). A po takovém oddychu udělej cokoliv pro své tělo. Já mám v poslední době nejraději běh, pročistí mi hlavu, příjemně mě unaví a dodá mému tělu spoustu čistého vzduchu. Běhat můžeš také na lačno, tedy před snídaní. V takovém případě si zkrať vzdálenost tratě a běhej max. polovinu toho, co běháš normálně.

Svůj sportovní výkon ze sebe spláchni a dej si odpočinkovou sprchu. Budeš se pak cítit svěží a odpočatá, což je po sportovním výkonu celkem paradox, nemyslíš?

Oběd tentokrát nezvol tak, že si ohřeješ to, co ti navařila mamka. Zkus si uvařit něco svého, to, co jsi chtěla už dlouho vyzkoušet. Nakup si potřebné suroviny a nezapomeň na to, abys svému tělu dodala potřebný příjem látek! Sportovci totiž potřebují jíst mnohem více, než lidé, kteří nedělají nic. Doporučuji ti můj velmi oblíbený recept, a sice zapékané žampiony s mozzarelou a šunkou. Jako přílohu můžeš zvolit mnoho zeleniny a obyčejnou tmavou bagetu.

Tvé tělo potřebuje min. hodinový oddych po náročném dopoledni a sytém obědu. Dělej tedy věci, které běžně nestíháš udělat a leží ti na stole nějaký ten týden. Nespoléhej na druhý den, zkrátka všechny shrábni najednou a vypracuj je!

Odpoledne věnuj svým blízkým. Kontaktuj přátele, které si již dlouho neviděla. Například své bývalé spolužačky, se kterými sis tolik rozuměla a máš jim co říct. Celé dívčí odpoledne můžeš zkombinovat s lehkou večeří, kterou si připravíš buď s kamarádkou, nebo si na ni zajděte do vaší oblíbené restaurace.

A až zavzpomínáte na všechny staré časy, odeber se domů, zahoď boty do kouta, oblečení nech rozházené po pokoji a napusť si vanu. Protože právě ve vaně nemusíš řešit všechny zbytečnosti a detaily, které normálně ve všední dny řešíš. Nech své tělo uvolnit a své svaly regenerovat. Svoji pokožku zhýčkej peelingem a hydratuj masážním olejíčkem.

Tentokrát svoji teplou postel využij ke sledování filmu, který jsi dlouho chtěla vidět. Ale pozor, hřešení v podobě chipsů nebo čokolády je přísně zakázáno! J

Extrémně motivační článek a miliony slov "chci"!

Když se ohlédnu za tím, jak jsem žila doposud, můžu jen říct „žádná sláva“. Svůj život si zkrátka neužívám tak, jak bych si přála a stále doufám v to, že až jednou… Chci tyto počátky vět smazat, nechci žít v obrovských plánech a vidině toho dokonalého. Chci být ta, která jde za tím, co si přeje.

A možná proto bych zítřek počítala za svůj nový začátek. A doufám, že se vším všudy. Neříkám, že minulou neděli jsem neříkala to samé, protože přesně stejnou naději jsem měla onen den, kdy jsem zjistila, že mi není dobře a můj život nemá žádné obrátky.

Jenže jsem namotivovaná, mým tělem proudí adrenalin a já se těším, až se odhodlám vyběhnout vstříc přírodě a uběhnout 16 km, které vypadají jako dobrý plán na odpoledne. A nebudu čekat, až budu mít čas, nebudu čekat, až se mi bude chtít. Zkrátka popadnu boty a vyběhnu poznat to, co mi dlouho leží na paměti – zdolání trasy, kterou mám v google mapách označenou dlouhou dobu.

Stále ležím v menších obavách, že bych tohle celé nemusela zvládnout. Ale já chci. Chci změnit svůj přístup k jídlu, nechci se bičovat s jídlem, ani si zakazovat to, co mám neskutečně ráda. Protože tím si své mládí a život neužiju, tím si nic nedokážu a budu stále ležet ve výčitkách a depresích jako před rokem.

Všechnu odvahu mi dodala Blanka z fitfoodmanic, která je dokonalým příkladem k úspěchu. Vlastně její nejposlednější článek mi připomíná můj současný stav, zbytečné šetření s jídlem, snězení max. 1200 kalorií, což je samozřejmě málo. Veliký výdej, minimum cukrů, vynechávání svačin…

Trocha hudební motivace

Jako menší překvapení bych ráda také zmínila, že bych v blízké době ráda začala s kickboxem. Chci mít koníček, který mě bude naplňovat, a tak bych ráda dala šanci něčemu, co by u mě nikdo nikdy neočekával. Chci překvapit nejen ostatní, ale i sebe.

Až teď si všímám, jak šíleně nepřehledný a slátaný článek jsem napsala, ale potřebovala jsem to dostat ven. To nadšení a sílu, naději a víru! Snad vám nevadí trocha nostalgie a milion slov „chci“. J 

Mějte se krásně. <3

Jsem moc tlustá - snědla jsem čokoládu!

Občas je potřeba se navrátit ke krokům, které se dříve nesly po celé dny. Celé večery. Bez jakéhokoliv povšimnutí. A mohlo jít i o obyčejnou čokoládu, kterou jsem dnes bez jakýchkoliv výčitků celou snědla. „Rittersportky“ mě nikdy ničím neuchvátily, ale po dnešku vím, že budou mojí tajnou bokovkou. A že se k nim budu navracet vždy, když se ke mně dostaví tzv. sporadická nálada plná krásných vzpomínek a tančících chutí.

Vlastně tak trochu tuším, že zítřek bude mít novým začátkem i návratem. Říkejme tomu, jak chceme, každopádně chci zajet zpět do těch kolejí, ve kterých jsem bývala dříve. Chci se vášnivě věnovat sportu, posilování a pohybu. Chci zamávat týdnům horeček a nemocí, chci je odbourat pryč a obměnit je za dávku adrenalinu.

A když se mi zrovna nepoštěstí s posilováním, své cvičební plány obměním za poklidnou jógu nebo „myšlenek-zbavující“ běh. Protože ten mi v posledních týdnech dodával sílu, i když jsem byla nemocná. A i když jsem domů přiběhla o 2 kila těžší. Mé tenisky hold byly obalené tím hnědým sajrajtem tam venku.

Když už jsem u toho intenzivního pohybu, dodal vám někdy sílu a motivaci film? Nějaké video? Dovedl vás někdy hlavní hrdina k činům a myšlenkám jen díky tomu, jak statečný a motivující ve filmu byl? Já bych mohla říct, že víkend plný četby mé oblíbené Divergence je jasným příkladem, proč jsem se k tomu všemu opět donutila.

Protože chci být živel, chci po ulicích poletovat plná energie. A nechci doma sedět se zkrácenými svaly, protože pohyb je pro mě tou nejdůležitější aktivitou, jakou jsem schopna ze sebe vydat.

Ať jste namotivovaní jakkoliv, ať jde o jakoukoliv činnost, ke které se chcete dokopat, udělejte to a na nic nečekejte. Vím, že mnohým z vás dodávám inspiraci a energii, píšete mi to. A byla bych moc ráda, kdyby i zítřek byl vašim novým začátkem. A aby byl s tím nejvíc nejneviditelnějším koncem.