Miláčci, které nakupuji stále dokola - aneb, co už nikdy z ruky nedám!

Zdravím,
nevím, jestli někde po blozích putuje toto téma, ale napadl mě takový nápad (chachá), že bych vám mohla povědět něco o věcech, které se staly mými stálicemi. Jsem totiž holka, která nerada mění svojí oblíbenou kosmetiku a to, co si oblíbí, si střeží. Jsem jako oko v pasti a vše, co miluji, z ruky nepustím. A tak je to i u kosmetiky. Vlastně nejen u té, je tu i pár jiných věcí, které "periodicky" nakupuji. :-)

Své odličování si nedokážu představit bez douglasovských ubrousků a tamponků Ebeline z D&M. Jsou to mé velké lásky, které nejsou vůbec drahé, jsou plně funkční, spolehlivé a jsou to jedni z mých nejlepších kamarádů. Jsem s nimi ve vztahu již rok, ale někdy jsem jim zahýbala. Napříkad tamponkům z D&M jsem zahýbala s tamponky z Rossmanu (udělala jsem špatně).

Jsem divý čtenář, knihomol, článkoholik, youtuboholik (to je vtipné) a časopiso-žena a životoholik. Fíha, to mi to dalo práce... Miluju časopis Žena a život. Sice asi není pro moji věkovou kategorii, ale popravdě - raději si přečtu něco o tom, co dnes frčí v opravdovým slova smyslu, než nějaké "hlodíky" v Popcornu. Navíc v časopise Žena a Život najdu spoustu kvalitních fejetonů a článků, ze kterých mohu čerpat inspiraci a přiučit se k tomu, jak takové články psát. No, zatím mi to moc nejde.

Zima zimoucí nastává i v létě, kdy vám profukuje krásný jemný větřík přes záda. Myslíte si, jak osvěžující a příjemné toto profukování je, když jednoho dne přijdete do školy s nastydlými ledvinami. Proto se chráním tílky, která nosím pod každý svetr. Nedokážu si představit, že by mé kratší i delší svetry byly bez nějaké větší tepelné ochrany - tou jsou má nejoblíbenější tílka z Takka. Mám jich všehovšudy 5!

Mikiny? Jedině Cropp town. Je to nejspolehlivější obchod s těmi nejvíc ulítlými mikinami na světě, miluji jejich střih, styl, pohodlnost a cenu! Jsou naprosto skvělé a jinde už si mikinu nekoupím. (Ano, lituji koupě mikiny v nekvalitním GATU).

Myslíte si, že tohle vše jsou prkotinky? Kdepak, každý máme své rutiny, tradice a zvyky, které dodržujeme. Ať už v rodinách nebo v nákupech, vždy si zkrátka zamilujeme něco, co už nikdy nedáme z ruky. A klasická otázka na závěr - máte vy své miláčky, které kupujete stále dokola?

Jak (ne)dodržuji svá novoroční předsevzetí! - Úvahy náctileté

Zdravíčko,
dneska jsem ve sprše opět uvažovala. Přemýšlela jsem nad tím, jak bych mohla zrekonstruovat moji nástěnku, která je tučně oběšená všemožnými medailemi, diplomy, fotkami, vzkazy, ale také předsevzetími, která jsou psána v heslech a slouží k tomu, aby mi každý den napověděla, co mám dodržovat. No, myslíte, že to nějak pomáhá? :-) 

A tak jsem si říkala, že když už jsem u těch předsevzetí, mohla bych si také dát dohromady, zda-li je stále dodržuju. Protože já jsem člověk, který se máločeho drží delší dobu, i když momentálně docela dospívám, co se týče chování, takže se tam nějaké ty změny vidí a já se věcí držím více a více. Nezní to skvěle?

1. Jíst pravidelně
Tento bod měl tak nějak navazovat na nový zdravý životní styl, no abych to trochu upřesnila, nejím zdravě, vlastně jím to, co mi chutná, ale trochu se kontroluji. Omezuji sladké, brambůrky, piju vodu a taková ty hovadinky. Zkrátka se nějak extra netrápím tím, že bych dodržovala dietu a jedla tuny zeleniny. A jím pravidelně, v menších dávkách. Bohužel obědy nemám, ty vlastně nahrazují takové větší svačiny (v podobě housky se salámem), ale večeře mám teplé. Díky mami.

2. Cvičit
Nejdůležitější bod, který kupodivu nejvíce dodržuji. Cvičím alespoň 5x týdně, ale počítám, že po dnešní návštěvě doktorky kvůli mým zádům to budu trochu muset omezit. (Právě jsem od doktorky přijela a ano, musím to omezit) Tento bod tedy také dodržuji.

3. Neřešit zbytečnosti...
...protože právě ty mi znepříjemňovaly mé všední i víkendové dny. Hádky s přítelem jsou už dávno tabu, už vlastně tento pojem neznáme, a také doma je vše mírnější od té doby, co si téměř s ničím nedělám hlavu. Díky ségro za super radu.

4. Učit se
Já a nebýt pilná žákyně? Hahá, v tomto jsem náhodou šikovná! (ehm) No dobrá, učení nenechávám na posledním místě, vlastně školu beru velmi vážně a věnuji se jí celkem dost, jen nemůžu za to, že teď se hold nic učit nemusím. (A je divné, že z toho mám výčitky svědomí).

5. Omezit PC
Nepřeskočíme tento bod? Jaksi se mi tohle předsevzetí nevede dodržovat. Na PC jsem alespoň dvě hodiny denně a někdy pouze hodinu, podle toho, kolik povinností máme ve škole. Ale naštěstí vše omlouvá můj blog, kterému teď věnuji hodně času, takžeee - vlastně si nemám co vyčítat. (Ty minuty na fb se nepočítají)

6. Omezit sladké pití
Světe div se, ale dlouho mi to nešlo. Až poslední týden vypiju ve škole alespoň 3/4 litru čisté vody, protože jsem pociťovala lehkou závislost na čaji. Je sice pravda, že zrovna dnes ho popíjím, ale je to po opravdu velmi dlouhé abstinenci a já pociťovala to, že bych chtěla pocítit tu jeho chuť na jazyku. No dobrá, dejme tomu, že tento bod zatím také nedodržuju.

7. Nakupovací STOP!
Drhne to, ale snažím se. Vlastně poslední kosmetika, kterou jsem si koupila, byl lak. Po hoodně dlouhé době.

8. Více psát články
No, toto byste mohli uznat sami. :-) Já si ale myslím, že se lepším. No ne?

9. Být příjemnější
Trochu buzeruju, trochu jsem upřímná. Má to bohužel i své stinné stránky a já jsem někdy pro určité jedince neoblíbená, ale co se dá dělat, většinou to, co mám na jazyku, jde hold ven. A samozřejmě toho lituju, i tak se trochu snažím tohle omezit. Nevím, jestli mi to jde.

10. Trochu se uzavřít
Jsem šílený extrovert, což asi víte a jsem schopná o sobě vyžvanit vše. Někdy to ale přesahuje určité hranice - ne, že bych neměla určité meze, které bych v životě nepřekročila (takové rozhodně mám), ale nebojím se říct někomu, koho znám málo o mém osobním životě. Zatím mi tento bod ani trochu nejde.

11. Dávat si stranou peníze
Tento bod nemám ráda, jelikož to prostě nejde. Vždy se najde v určitém měsíci událost, narozeniny nebo věc, kterou chci a za kterou jsem "nucena" utratit většinu mých peněz. Pak jsem vůbec ráda, že si můžu koupit pití. :-)

Tak jo, je to takový větší průměr, kdy svá předsevzetí dodržuji. Musím se pochválit, protože většinu věcí, které jsem opravdu chtěla změnit, jsem změnila. A co vy? Kontrolujete si, zda-li dodržujete to, co si na nový rok určíte k dodržování?

Dny plné smíšených pocitů z nově nabarvených vlasů - úvahy náctileté

Zdravíčko,
minulý týden jsem udělala životní rozhodnutí, a sice, že navštívím sestřinu kadeřnici. Byla jsem napjatá a zvědavá, jaká ta kadeřnice je, je totiž hodně oblíbená a "vyhlášená", všichni ji chválí, ale prý není zadarmo tak, jako má teta. No, vlastně u tety jsem měla jen samou protekci, která se ale také odrážela na práci, kterou na mě teta udělala. Vlasy mi samozřejmě vždy udělala hezky, ale bylo vidět, že se s tím nepárala a nepečovala o ně tak, jako kadeřnice, kterou jsem minulou středu navštívila. Chtěla jsem si nechat udělat ombre.

No, nejdříve to měla být celá hlava hnědá, podle toho co jsem vám i povídala v minulém videu na youtube a také jsem vám to zmiňovala tady na blogu. Vše se změnilo do posledního dne před tímto vlasovým zákrokem a já se rozhodla pro změnu, která mé vlasy měla oživit. No... Trochu toho asi i lituji. Ombre podle mého nevypadá zrovna nejvíce jako ombre, snad jen kvůli mému starému melíru, který narušoval a narušuje ty přechody mezi odstíny hnědé. Paní kadeřnici nic nevyčítám, práci odváděla pečlivě s velmi kvalitními vlasovými přípravky od Lorealu, proto jsem byla i mile překvapena.

A tak se celý čtvrtek ve škole nesl v duchu přesvědčování se, že na hlavě ombre mám. Všech jsem se vlastně ptala, jestli je to vidět, většina mi odvětila, že zas tolik ne, ale prý mi sluší ta vrchní tmavá hnědá. Chvíli jsem uvažovala, že si ji nechám dát na celou hlavu, ale vypadalo by to asi moc tmavě a popravdě na to nemám "koule", které vlastně nemám i geneticky. (Jak logické u dívky). Taky jsem byla trošičku nervní, protože když si většina skoro nevšimne, že máte nové vlasy, trochu vás to zamrzí a říkáte si, za co jsem kurník těch 550,- dala, ale pak si říkám, že přece to šlo za kvalitně odvedenou práci, která bohužel nebyla tolik znatelná právě díky těm podělaným melírům, které na sebe vrstvila má teta.

Naštěstí mě mé dvě kámošky, se kterými jsem v sobotu absolvovala běh podpořily, a řekly mi, že je ombre na vlasech dostatečně znatelné. Jsem jim celým srdcem vděčná a za takové věty a lichotky je miluji.
Fotku mých vlasů vám sem prozatím dávat nebudu, toto byla jen úvaha, abyste věděli, jak moc jsem z těchto vlasů zmatená a jaké mám smíšené pocity. Doufám, že se vám na mém dalším videu na youtube budu líbit, protože právě tam vám své vlasy ukážu. :-)

Jak zápasit s mastnou pletí - RECENZE Bioderma Sébium

Článek si také můžete přečíst ZDE.

"Lesklé čelo sem, lesklá tvářicka tam. Co já s tímhle udělám?" Mastná pleť si hraje téměř s každou z nás a denně přemýšlíme nad tím, jak s ní zabojovat. Snažíme se všechen maz přepudrovat, zmatnit, ale stále ten netvor vzniká. Co s ním? Nejprve si něco o mastné pleti řekneme.

Mastná pleť vzniká prostřednictvím mazové žlázy a hormonů, které nejčastěji svojí práci konají v pubertě. Stresová období, která v této fázi života nastávají ať už kvůli škole nebo lásce, mohou zapříčinit tvorbu mazu, a to v okolí nosu, čela a brady. Nejčastěji si my holky postěžujeme i na T-zónu, což je oblast nosu a středu čela. Díky mazu a mastné pleti se nám může hojně tvořit akné a to je asi ten největší protivník, se kterým zápasíme. Jednu výhodu mastná pleť ovšem naštěstí má, a sice že se pod mastnou vrstvou ztěží tvoří vrásky. Ale řekněme si popravdě, koho ve věku okolo patnácti let trápí vrásky, když ne akné? :-)

I já mám s mastnou pletí velké problémy a vyzkoušela jsem nespočet produktů, které proti tomuto darebákovi měly údajně bojovat. Jak myslíte, že to dopadlo? No, pár stovek zbytečně vyhozených z okna to nebylo, ale žádnou slávu to také nevyvedlo. Samozřejmě je ale každá prevence proti mastnotě dobrá, ovšem když už se do boje s ní chceme vrhnout, tak rovnou pohlavě, no ne? A proto vám dnes doporučím rovnou tři produkty od stejné značky, které z mé mastné pleti udělali takovou sametovější "dětskou prdýlku"!

1. Sébium Al korektor - Bioderma
Tento produkt mi padl hned při rozbalení do oka. Viděla jsem jej na spoustě blozích, všemi byl chválený a oblíbený, proto jsem i já jásala při jeho objevení. Jedná se o "Makeupokrémovo - pečující sérum", které má ve své horní části, resp. ve víčku zabudovaný korektor spolu se zrcátkem. Jeho roztomilá minimalizace mě naproto uchvátila, zrcátko je opravdu výborné. Spolu s matnou tubou působí luxusním dojmem. Nyní ale k samotnému produktu, který budu nazývat jako "Tónovací sérum".

Přípravek je velmi tekutý, což byl pro mě velký šok při prvním nanášení na hřbet ruky. Zaskočená jsem s testováním pokračovala dál a byla jsem opět znepokojená odstínem séra, který má na obalu označení "světlý odstín". Já tedy nevím, ale mě to jako světlý odstín moc nepřijde, posuďte sami dle fotky. Proto jsem se trochu zhrozila a doufala jsem, že na mě nebude  moc tmavý. Naštěstí jsem byla mile překvapená.

Sérum se ze začátku tváří mastně, tmavě a tekutě, ale při roztírání na pleti tvoří nádherný film. Má pleť chytá trošku bronzový nádech, který trochu pleť rozjasní, ale ne natolik, aby působila jako mastná pleť. Sérum jemně kryje, ale nepůsobí jako maska, což je pro něj ohromné plus, jelikož já zásadně takové přípravky nenosím právě kvůli té šílené masce, kterou většinou na obličeji vytvoří. Naštěstí mezi odstínem séra a mého krku nebyl zřetelný odstínový přechod, což bývá problém většiny dívek, které se rozhodly pro nošení makeupu a tónovacích krémů. Sérum krásně zmatňuje, čímž splňuje to, co slibuje na krabičce! A co se týče korektoru? Je skvělý. Zelená mě samozřejmě zaskočila, ale naštěstí jsem věděla, že zelená neutralizuje červené skrvnky a pupínky a tudíž nebudu vypadat tak jako vždy, tudíž jako týden po neštovicích. Pupínky krásně zneutralizoval a na pleti vůbec nebyl vidět! Já tomuto přípravku dávám 4 hvězdičky z 5.

2. Micelární voda Sébium - Bioderma
Přípravek ze stejné řady je tato micelárka, která mi udělala snad největší radost. Vždy jsem totiž chtěla vyzkoušet nějakou micelární vodu a tato byla pro mě jako stvořená! Při prvním čištění jsem s ní byla jako v nebi. Přípravek je totiž jemný, pokožku nedře a nevysušuje, což je obrovské plus. Většina mých matujících produktů mojí pleť vysušila, tato řada to s mojí pletí umí. A tato micelárka obzvlášť, jelikož jsem druhý den po použití měla nádhernou sametovou, nelesknoucí se pleť. Naprostá nádhera! Micelární voda je skvělá, vyčistila všechna škaredá a znečištěná místečka a odstranila také nedoodlíčené stopy řasenky. 5 z 5!!!

3. Maska Sébium - Bioderma
Asi nejhorší na konec, maska na obličej. Vrhnu se na to po hlavě a začnu těmi zápory. Masky je opravdu velmi málo. V popisu použití stojí, že si na suchou pleť mám nanést SILNOU vrstvu přípravku. No, za prvé to nejde a za druhé mé druhé já zkrátka nechce tolik plýtvat. Nanášení silné vrstvy není nic pro mě, a proto jsem dala vrstvy tolik, kolik jsem uznala za vhodné.

Bohužel maska hned začínala shnout a drolit se, což mi zabraňovalo k rozetření produktu. Naštěstí maska nepnula a díky tomu si to u mě zčásti "vyžehlila". Po smytí masky a působení produktu 5 minut, jsem na pleti měla hebko. Tak krásnou pleť mi zatím neudělala žádná maska. Cítím se s ní vždy naproto vyčištěná, bez bakterií a akné, zkrátka odpočatá a svěží. Maska má za mě 3 hvězdičky z 5.

Obecně mohu říct, že tyto produkty mi ohromně pomohly, myslím si, že kdybyste používali např. pouze masku, asi by vám na pleti moc úžasu neudělala, ale jakmile spojíte tyto tři produkty dohromady, je to nádhera. A já tu nádheru miluji! Těším se na další přípravky ze stejné řady. Tak co? Už víte, jak na vaší mastnou pleť?

Péče o mé nožky - jak dát své nohy do pucu, než bude léto!

Zdravíčko,
dnešní téma na blogu bude asi nejspíš pro někoho nepříjemné, avšak já bych ho zde chtěla zmínit, protože se s ním vcelku dlouho trápím. Dnes si povíme něco o tom, jak opečovávám svá chodidla. Mé nožky dostávají v posledních měsících zabrat. Stydím se to tady zmiňovat, ale díky posilování se mi chodidla zhoršila a na můj věk vypadají otřesně. Cvičím totiž bosa. Minulé léto má chodidla zničily balerínky, které jsem nosila celé léto a díky jejich ploché podrážce jsem si nohy zničila. A když už jsem nohy jakžtakž ošetřila, přišlo na řadu právě cvičení, které vše domrvilo. No, rozhodla jsem se s tím něco dělat a mé nožky po takové péči už rozhodně nevypadají tak, jako před půl rokem.

1. Peeling
Nohy je důležité peelingovat. Peeling je vlastně takový gel, který v sobě obsahuje buď jemná zrníčka (ta se většinou používají na pleť) nebo hrubá (na tělo, na paty,...). Peeling s hrubými zrníčky určený přímo na chodidla je proto zlatým grálem pro vaše nožky. A pokud peeling budete aplikovat alespoň 3x za týden, budou vám vaše chodidla vděčná. Já mám tento od Avonu a jsem s nim vcelku spokojená, sice to není nic extra, ale jako prevence proti popraskaným chodidlům to stačí.

2. Olejíček na chodidla
Ze stejné řady od Avonu tu mám dalšího pomocníko-miláčka, který mé nožky po každé aplikace promění. Olejíček používám při masáži nohou, resp. máme doma takový přístroj (laicky řečeno), který slouží k masáži nohou. Nalijete do něj vodu, kterou ohřeje a spolu s olejíčkem vám krásně promasíruje chodidla a prokrví každé místečko. Já si vždy v takové koupeli labožím a děkuji za takový vynález! Olejíček nohy krásně uvolní, to je asi tak jediné, co jsem na něm zpozorovala jako významné plus.

3. Pemza a kartáč
Pamatuji si, když si má babička pemzovala chodidla, samozřejmě v jejích letech to byla potřeba, bohužel i já dnes musím dělat stejné procesy, i když nyní už vlastně ne, protože má chodidla jsou naprosto něco jiného než před rokem, kdy byla suchá a velmi popraskaná. Tam pemza s kartáčem byla potřeba. Pemza pomůže vašim nohou jak v kráse, tak i v tom, že si ulevíte. Zbaví totiž vašich nohou staré kůže, což je úžasné. Kartáček většinou používám spolu s peelingem, více peeling po tom účinkuje a kartáček navíc nohy prokrví.

4. Hydratace - krém, vazelína, balzám
Nejdůležitější položkou na konec je hydratace! Bez té nemůžete od svých nohou očekávat, že budou krásné, pružné a jemné. Já si nedokážu představit noc bez namazaných chodidel mojí milovanou vazelínou. Krémy totiž na má chodidla nepůsobily, byly naprosto k ničemu, nehydratovaly mojí popraskanou kůži. A proto jsem zvolila hutnější variantu, kterou je právě vazelína. Je extrémně mastná, a pokud si dáte velkou vrstvu na chodidla a zabalíte do huňatých ponožek, ráno čekejte své nožky jemné jako dětskou prdýlku. :-)

Nohy popraskané a zničené nejsou nic hezkého, proto si vezměte příklad z mé péče a začněte je dávat do pucu! Vždyť je přeci za chvíli léto!

Recenze - kniha, která mi padla do oka!

Zdravím,

Dnes si dáme recenzi z krásné.cz. Odkaz najdete ZDE.

"S Tomášem jsem se sešla ještě dvakrát. Jednou jen účelově, měla jsem nudný večer a on mi náhodou poslal esemesku. Vytáhla jsem ho tedy do Auparku, koupil mi nové boty a šaty. Ať se práskne přes kapsu, když chce mít v posteli super holku, ne?"

Štítek nezadaná, ve volném vztahu, v posteli divá, finančně náročná a krásného vzhledu žádoucí, nosí dnes spousty žen, možná i slečen. Nevím, zda-li název "Slečna Nebezpečná" značně vypovídá o obsahu knihy, ale já jsem si nejprve myslela, že to bude nějaký akční thriller nebo dokonce scifi! Opak byl pravdou hned při prvních slovech, která mi tato kniha dala, a tak jsem začala číst.

Autorka knihy Jana Benková skvěle vyzdvihla charakter třicetileté Amy, která si užívá léta, kdy  může ještě po mužích požadovat drahé kabelky a spoustu výkonu v posteli! Tato žena totiž neví, co je láska, až jednoho dne pochopí, že její kolega Matěj je po celou dobu do Amy zamilovaný. Uvědomí si to pozdě, a sice až když si Matěj najde novou přítelkyni. Děj je velmi obsáhlý, plný problémů, ale i peprných chvil, které si samozřejmě každá čtenářka ráda přečte.

Spousta problémů, zápletek a dějů mi na nějakou dobu knihu odcizila. Vlastně mi trvalo 2 týdny, než jsem knihu přečetla. První 150 stránek mě nenadchlo, jelikož charaktery, které Amy měla, se mi naprosto příčily. Chvílemi jsem knihu dala stranou, počkala půl hodiny a až potom jsem mohla číst dál. Pro ty, kteří jsou silně vysazení na věrnost a důvěru je tato kniha asi jako makeup pro lidi, kteří jej nenávidí. A proto jsem chvílemi bojovala.

Knihu jsem nakonec dočetla, protože si samotná Amy začínala uvědomovat, co je v jejím životě podstatné a čeho by se měla vzdát. To, že se zamilovala do Matěje bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohla udělat a možná i proto jsem si k ní vybudovala určitý vztah, díky kterému jsem si přála, aby kniha neskončila. Bohužel jsem knihu zavřela s pocitem nespokojenosti, snad jen kvůli nedokončenému ději, který asi nejspíš čeká v další knize.

Knihu obecně mohu doporučit, avšak to není nic, co by vás mělo poučit nebo inspirovat. Pokud je ovšem některá z vás jako Amy, vezměte si příklad z posledních 150 stran této knihy, tam si teprve myslím, že je to největší jádro celé knihy!

Umírají má záda ze cvičení a jak to mám ve svém životě? Aneb zase další deníček!

Zdravím,
Že by opět deníček? Dlouho tu nebyl. Častokrát tu byly články v podobě úvah, rad a tipů, ale ani jeden osobnější článeček. No co, tak dnes to napravíme, nebo ne?

Dřívej jsem na blogu vedla takové fotočlánky, které jakoby nahrazovaly můj instagram, který dnes mám, a tudíž takové články nemá cenu tvořit. Pokud byste chtěli vidět více fotet z mého soukromí, pokochat se nad mými kosmetickými miláčky a jídlem, tak hurá na můj instagram: mis_sebistkova. Myslím si, že většina fotek tak nějak napovídá, co se v mém životě děje.

Různé události, to co se stalo a nestalo, jsem popsala v mém novém videu, a proto by pro mě a jistě i pro vás bylo únavné to znovu rozepisovat, protože vím, že většina lidí se raději jukne na nové video, než si přečte článek. Hold to se čtěním trochu vázne.

Můj osobní život je můj osobní život, možná proto se s vámi o něm moc tady rozkecávat nebudu, ale co bych vám ráda přiblížila, jsou mé pocity. Ani nevím, jakou mám v poslední době náladu, ale cítím, že vše bych mohla dotáhnout na vrchol. Cítím v sobě jakousi vnitřní výhru, která mi pomáhá k tomu si věřit, ať už ve škole nebo v blogu nebo v obyčejných všedních rozhodnutích. (Dát si chleba nebo housku... chápete.) Ale také si věřím v tom, že není třeba mít špatnou náladu. Není třeba si stěžovat nebo se cítit provinile. Protože k tomu nemám žádné důvody. Cítím se svěže, odpočatě, sice trochu nemocně, ale stačí pár čajů a je to rázem pryč.

Autor

Od té doby, co cvičím se ale zhoršuje můj fyzický stav. Zní to divně? Mě neskutečně, protože jsem čekala, že jakmile se začnu hýbat, vše mě přestane bolet. Opak se stal pravdou a já každé ráno poslouchám, jak mi každičký kloub křupe, při jakémkoliv pohybu. To není ještě tak hrozné oproti zádům, která trpí. Při sklapovačkách mi pravidelně prokřupuje cosi v kříži, a já nevím, jestli s tím můžu cvičit nebo jít k doktorovi? A to nemluvím o modřinách, které se mi dělají na kůži v oblasti páteře. Bojím se cvičit, ale vím, že když přestanu, už se k tomu nevrátím... A tak doufám, že jednoho dne nezůstanu se skoliózou a nebudu moc dělat téměř nic.

Ale naštěstí to nějak nehrotím, cvičím dál a doufám. Náladu a radost mi to nijak nekazí, neohržuju své okolí náladavostí a možná hlavně díky tomu jsem sama se sebou spokojená. Zatím.

Jak to mám s němčinou + návštěva Vídně a vídeňský OOTD

Zdravím,
víte, "šprechtění" jsem nikdy neměla v oblibě a vlastně všechny věci spojené s německým jazykem jsem odsuzovala jak nejvíce jsem mohla. Strašně dlouho jsem se snažila se od němčiny držet co nejdále i přes to, že bydlím na rakouských hranicích a právě ty mi celý tento jazyk znechutily. A tak jsem němčinu začala nenávidět. Nechtěla jsem slyšet o slovech "Německo, Rakousko,..." a pokud jsem něco v tom smysl zaslechla, naskočila mi husí kůže a jako kočka před zrcadlem jsem se vždy naježila. Vše přestalo v prváku.

Pro učení se němčiny jsem se rozhodla až na střední škole snad jen proto, že kdybych náhodou chtěla zůstat v díře v jaké bydlím teď, mohla bych alespoň pracovat v Rakousku s tím, že bych ostatním trochu rozuměla. To se umím rozhodovat dopředu, co? Ale jistý odpor jsem v němčině stále měla i přes to, že jsem byla nucena se ji učit. První 3 měsíce šly s němčinou z kopce, vůbec jsem nechápala její význam, věty a už vůbec jsem se nemohla nadrtit německá slovíčka nazpaměť, byl to pro mě zlý sen. Bála jsem se, že němčinu neutáhnu, naštěstí se na vysvědčení objevila dvojka a já se v němčině konečně přestala ztrácet.

Díky tomu jsem si možná němčinu začala více a více oblibovat. Na hodiny jsem se těšila, slovíčka jsem se s radostí učila a téměř vždy se nemohla dočkat zkoušení. Dokonce i v Rakousku a Německu všechny zábrany odpadly a já se proto rozhodla jet do Vídně!

Denní výlet pořádaný naší školou se uskutečnil v úterý. Nejvíc jsem se těšila asi na jízdu autobusem, protože jsem seděla s mojí dobrou kámoškou a hrozně jsme si cestu užily. Když jsme překročili české hranice a ocitli se v Rakousku, ničím jsem překvapená nebyla. Rakousko znám velmi dobře stejně jako jeho krásy. Musím říct, že Rakousko je nádherná země.

Několik rozdílů bych od ČR našla, a sice čisto, útulno a tak nějak "přátelno"... Cítila jsem se v Rakousku trochu jako doma. Tento dojem mě ale dost zaskočil a v duchu jsem si říkala "Co blbneš, vždyť němčinu nesnášíš." Ale já si ji začala oblibovat.

Když jsme se blížili k Vídni, cítila jsem jakýsi vnitřní rozpor a myslela si, že Vídeň bude stejně obyčejná jako Praha. (Prosím, neukamenujte mě za tuto větu, Prahu nemám ráda, byla jsem v ní tolikrát a stále v ní nevidím nic zajímavého, jen předražený Václavák a kupu bordelu...) Jeli jsme nějakým tunelem... Tunely miluju, užívala jsem si to, čekala jsem, co na mě vykoukne. Výjezd tunelu a nádherné prosklené výškové budovy, které na mě vykoukly mě přinutily, abych si Vídeň zamilovala. Připadala jsem si, jako bych byla na druhém konci světa, ale byla jsem jen 170 km od mého domova.

Vídeň je božská a asi nejkrásnější bylo sídlo Sisi, ke kterému připadá obrovská zahrada. Rakousko mě překvapilo tím, kolik lidí jsem potkala v tomto parku běhat a bylo na nich vidět, že vedou aktivní život. Mám takové lidi ráda. Možná proto ČR nemusím, protože většina naší populace je trochu při těle a nehne brvou.

Samozřejmě ale Vídeň není jen o výškových budovách a hubených občanech, krásné jsou i ulice, lidé kteří jimi prochází, ale také samozřejmě nádherné památky, které mi braly dech. Najdete tu jak levné, tak i drahé obchody, které nabízí široký sortiment, narozdíl od nás. Bohužel do Forever21 jsem se nedostala, tak snad jindy.

A co vy, milujete Vídeň a už jste ji někdy navštívili? (Fotografie z Vídně focené moji kamarádkou můžete najít ZDE, a také můžete rovnou omrknout její nový blog - www.kokrina.blogspot.com)

 Šortky - Takko, botky - Playboy, taška - vietnamci, psí známky - ??? (bude o nich článek), mikina - Croop Town

Outfit je strašně jednoduchý, možná trochu nudný, ale já v ten den vsadila na komfort a prostě jsem se chtěla cítit pohodlně, což mi naštěstí vyšlo. Bylo vedro, takže jsem šortky uvítala a kabelka přes rameno byla kupodivu správná volba!

Jak trávím čas po škole?

Zdravím,

dnes jsem se rozhodla pro takový neobvyklý článeček, a sice vám napíšu o tom, jak trávím chvilky po škole, resp. jak se snažím zabít čas do té doby, než jdu spát. V tomhle článku nehledejte žádný smysl, jde jen o to vám přiblížit, co většinou dělám, když nepíšu článek nebo netočím videa. A navíc využívám formy blogu, protože slečny na youtube taková videa natáčí, já k tomu nemám prostředky, a proto spoléhám na formy článků.

Co nejčastěji dělám od té doby, co bydlí přítel ve stejném městě jako já, je právě trávení času s ním. Pokud ovšem není v práci, to na řadu přichází jiné aktivity. S přítelem chodím strašně ráda ven, protože si s ním můžu říct všechno a to všechno mu stihnu říct za hodinku procházky, kterou normálně po příjezdu domů s ním uskutečňuji. Sice se dost nachodím od školy k vlaku, ale to mi vůbec nebrání v tom pokračovat i doma.

Pokud je ale přítel v práci, jak byl výše řečeno, na vlakovém nádraží na mě téměř vždy čeká ségra s mojí neteří. Vždycky se na ně s úsměvem dívám z okna a sleduju mojí úžasnou neteř, jak mává mašině a ví, že přijíždí teta. :-) No a co je krásnějšího, než její nadšení, když mě vidí? Po procházce s nimi většinou svůj chodící maraton zakončím právě u ségry doma, kde si dám většinou teplou véču, něco málo si s ní popovídám a šupajdím domů.

Když mě ale "zradí" (nebojte se, myslím to opravdu ironicky) přítel nebo ségra, mažu si odpočinout domu. Někdy takové dny opravdu uvítám, protože ne vždy mám energii po příjezdu domů, chodit venku nebo se tvářit, že nejsem unavená. Většinou je ale opak pravdou, když jsem se ségrou nebo s přítelem, padají mi někdy i víčka, protože být doma až ve čtyři je trošku unavující, ale nestěžuju si, dojíždění miluju.

A pokud tedy po škole razím domů, většinou na sebe hned hodím sportovní oblečení a jdu posilovat. Zní to asi divně, když jsem vám ještě před chvílí psala, že jsem po škole unavená. Jenže mě posilování probudí a navíc... Miluju ten pocit po krásné půlhodince nebo 20 minutách posilování. Je to fakt super! A pokud neposiluji, jen tak trajdám po internetu a hledám nové youtuberky, které bych mohla sledovat. No, domácí aktivity, jako úklid, mytí nádobí, apod. snad ani nemusím zmiňovat. Vždyť to je přeci základ!

S přáteli čas po škole nikdy netrávím. Vlastně většinu přátel mám právě na škole, která je ale 50 km od města, kde bydlím, a tudíž jsou všichni mí přátele "odjinaď". Samozřejmě si ale někdy vyjdu s mojí kámoškou a naší partou, ale to je jen málokdy.

Co je ale nejdůležitější - každý den završuji stejně, i když jsem sama, s přítelem, se ségrou... Vždy po osmé hodině lehnu nad učení a učím se. Alespoň půl hodiny. Protože pro mě je učení základ a nedokážu si představit, že bych byla na písemku nepřipravená. No a jako klasický "ajťák" i já čučím do monitoru a slastně slintám nad oblečením na Ebay. Kdo ale ne, že?

Proč do drahé kosmetiky nevrážím peníze?

"Och, to je nádhera" pomyslí si mě vědomí při pohledu na novou Naked 3 od Urban Decay. Ale pak se začne pomalu tišit, protože si uvědomí, že tolik drahocenných peněz do takové "zbytné" (no pro někoho nezbytné) nádhery prostě nedá. Aneb dnešní téma - Proč nedávám tolik peněz za kosmetiku?

No, důvodů je hned několik. Vlastně tím největším je samozřejmě nedostatek financí. Neříkám, že bych byla na chudině a mé kapesné by sotva pokrylo nákup rohlíku (vlastně těch rohlíků bych si mohla koupit asi 500), ale není až tak vysoké, abych si mohla koupit vše, co je pro mě drahé.

A tak nejsem prostě schopná svůj drahocenný peníz vložit do paletky, která je překrásně pigmentovaná, úžasně máslová a je to prostě Urban Decay... Nedokážu to. A mám to tak nejen s UD, ale také i s Macem, Inglotem, Sephorou, Douglasem, kam vlastně chodím pouze pro ubrousky (do kterých také nerada vrážím).

Mé srdce plesá vlastně nad každou kosmetickou věcí, kterou si koupím, ale zároveň mé svědomí zažívá záchvaty breku nad tím, za co jsem zase ty prachy dala? Proč si nešetřím? Proč nepřispěju na charitu? Asi je to závislostí, zlým duchem, který se ve mě před rokem a půl zrodil. Jmenuje se duch-kosmetikoholik. A nemám ho ráda. Nutí mě si kupovat něco, co nesmírně miluji, ale zároveň nesnáším za ty ceny, které musím platit, aby se ten drahocenný miláček dostal do mých rukou.

Proto ta dilema - koupit či nekoupit. Proto ty prázdné košíky téměř při každé návštěvě Rossmana, D&M, ale také i galaxieprani.cz nebo lovelyhair.cz (i když u Peti se v tomto případě zkrátka nezadržím, ale to je jiná parketa). Proto ty smutné pohledy při prohlížení si produktů a testování v mém domově, kde je uložím do příslušné přihrádky a později lituji, že je tolik nevyužívám.

Ale kosmetiku miluji, je to má láska a koníček tak obrovský, že do něj měsíčně alespoň polovinu mého zbylého kapesného vložím. Protože to by mi pak nad málokterou maličkostí srdce zaplesalo (dobrá, ještě plesá, když dostanu jedničku z matiky, ale to se mi zatím stalo jen jednou). Dělám si kosmetikou radost, brečím nad utracenými penězi a radostně se vám chlubím s novými věcmi... A takový koloběh zkrátka miluji.