pondělí 20. března 2017

Z deníku maturanta... (maturitní ples na vodě, žádné vědomosti)

Tak přesně takhle bych nazvala můj každý den.


Když se maturant probouzí, respektive rozumějte maturant jako já - šprťáček, co chce mít maturitu na jedničky, ale na druhou stranu povinnou četbu dohání na poslední chvíli - nemyslí na nic jiného, než na svůj plán, který si předem rozvrhl do svého diáře. To, že přichází na konci dne výčitky svědomí z nesplnění cílů, je věc druhá.

A kdybych měla celý tento deník urovnat na pravou míru, vypadalo by to asi následovně:


pondělí 7. listopadu 2016

Říkejme tomu "ROK PROKRASTINACE", kdy jsem...

...nebyla schopná si vzpomenout, co mám koupit po škole v obchodě,
...nedokázala nastartovat svůj den, aniž bych se nepodívala na videa s lidmi, kteří mají takové to "Slunce v duši",
...nepřečetla téměř ani jednu knihu,
...si nebyla 100% jistá, že něco opravdu umím,
...nemluvila o mých pocitech,
...neprožila den, aniž bych nepomyslela na něco zlého,
...prokrastinovala téměř denně s jídlem,
...si nebyla jistá sama sebou.

A z té lepší stránky? Říkejme tomu "ROK HLEDÁNÍ SEBE SAMA", kdy jsem...
...poznala, jak lidé dokáží být opravdu nasraní a právě ti mi za to nestojí,
...si uvědomila, že jedničky nejsou to NEJ, čeho můžete ve škole dosáhnout,
...byla vděčná za svůj život na těch nejkrásnějších místech,
...si uvědomila, že řešit zbytečnosti je nejvíce ubíjející věc na světě.


Mám strašně ráda sprchy, obzvlášť když na mě přijdou chvíle, kdy začnu psát článek v myšlenkách a lituji, že v tu chvíli u sebe nemám klávesnici. A musím říct, že tyto chvíle tu už hodně dlouho nebyly. (Není to náhodou ten prokletý rok?). Za celý rok jsem překonala tuny překážek, které mi pomohly si uvědomit, jakou chci opravdu být.

Začala jsem se více mračit, více si stěžovat, více odsekávat dospělé, vlastně hlavně učitele, pošpinila si svojí vizitku "slušná středoškolačka, která je splachovací a vlezdoprdelka". Když si to tak dávám dohromady, nevěřím tomu. Nechci si přiznat, že jsem kvůli chování ztratila spousty přátel. Že jsem s nimi nešla na koncerty, po škole do kavárny. Ale tak nějak jsme se odcizili, jak kdybychom měli už jen své životy. Jak kdybychom byli pět let po střední akorát s rozdílem, že si denně děláme srazy ve škole, ve které se o ničem jinému, než právě o škole nebavíme. A tak nějak mi to všechno nedává smysl, smysl, kterým se chci ubírat.

Nemám vizi, nemám motivaci, nemám chuť. Ale věřím, že když se budu snažit, aby vše bylo alespoň trochu podobné jako před lety, kdy jsem měla chuť ke všemu, budu mít i chuť se usmívat. A nepřetvařovat. Vím a cítím, že napsání článku po dlouhé době mě posune dál. K cíli, kterého chci dosáhnout. A tím je?

Důvod se usmívat!


neděle 6. března 2016

Jak vypadat jako modelka a být chytrá jako liška?

Jsem zastánkyní toho, že dosáhnout určitých cílů lze jen s notnou dávkou motivace. A tu si musím sama vydobýt, z nebe mi totiž bohužel nespadne. A myslím si, že málokomu se poštěstí, aby měl motivaci lusknutím prstu. A pokud i vy chcete něčeho dosáhnout a nevíte, jak na to, zkuste se ode mě inspirovat.

1. Jděte do toho s někým!
Abych ujasnila, můj cíl je cvičit, pilně se učit (hah), blbě nečučet na ostatní a nečekat, až mi příležitosti spadnou do náruče. Věřte nebo ne, tato životní myself-change mi trvá přes rok, a teprve po roce pozoruji, že vše nabírá na obrátkách a já začínám být tam, kam jsem se snažila dostat takovou dobu - mám zpět svou silnou vůli, se kterou jde prostě vše! A k tomu mi pomohla moje kamarádka (a zároveň i věrná čtenářka, se kterou se znám právě díky blogu). Máme vlastní fb stránku, kam si téměř denně postujeme motivační obrázky, videa a občas i ty načančané fotky z instagramu (ble).


2. Pro Instaholiky - fitness profily
Pokud jste na instagramu dennodenně a máte potřebu jej kontrolovat dokonce každé ráno, pak jsou pro vás fitness profily těmi pravými. Protože co je lepší, než tuna motivace krásně vymodelovaných holek po ránu?



3. Dělejte, co vás baví (hledejte nové způsoby)
Pokud cvičíte a nebaví vás program, který jste si zvolili, přejděte na jiný. Znám to z vlastních zkušeností, půl roku jsem cvičila Jillian, která mě svým řvaním a burcováním spíš demotivovala a její programy založené na denním posilování nebyly tím pravým ořechovým pro má záda. A proto jsem hledala nové cesty, nová videa. A abychom se nenesli v duchu cvičebním, zkusme si to třeba u učení. Nebaví vás učit se v posteli s tunou papírů? Nakrájejte si jahůdky, zapalte svíčku. Své sešity si na začátku roku načančejte a všechny poznámky barevně zvýrazňujte. Uvidíte, že vás učení bude bavit víc!


4. Mějte svůj vzor
Za můj život jsem vystřídala tunu vzorů. Začalo to Hannou Montanou (jejda), přes Dominiku Myslivcovou až po Terezu in Oslo. Té se držím přes rok, i když mě od ní v poslední době odrazují bulvární řeči ohledně Elite Bloggers. Snažím se se od těchto řečí držet dál, řeším jen to, jakým způsobem si dokáže život užívat. A přesně tak to chci umět i já - hledat pozitiva naprosto ve všem. Najděte si i vy svůj životní vzor, který vás bude motivovat v tom, co děláte, ať už svými články nebo telefonáty po večerech.

5. Uvědomte si, pro co to děláte
Pokud chcete vypadat jako modelky, napsat 3 knihy, udělat sbírku pro lidi bez domova... Vždy si uvědomte, proč to chcete udělat. Pro koho, pro co? Jestli pro sebe, pro své rodiče? Já cvičím kvůli duševní spokojenosti, pocitu sebevědomí, chci být na sebe pyšná. (A taky abych se samozřejmě líbila svému milému, že :-)


Tak co? Vybrali jste si? Budu ráda, když mi napíšete své rady a typy o tom, jak se motivujete. :-)

pondělí 29. února 2016

Jak získat silnou vůli? Týdnem v Itálii!

Konečně je večer a já přemýšlím, čím začít. Asi bude nejideálnější malé moudro na začátek: Nikdy od sebe neočekávejte výkony, životní změny, šílené fitness progressy a mnohé další, pokud jedete téměř rok v kuse téměř naplno a s obrovskou nechutí. A i když víte, že potřebujete volno, týden, kdy na vše zapomenete, pořád od sebe očekáváte právě to maximum. Tak, jako jsem očekávala já od sebe. Slibovala jsem si hory doly se zdravou stravou, dennodenním cvičením a horou nových článků. Byly z toho ale další zničené naděje, nulová motivace. Zbývalo už jen jediné - víra v nabrání sil v Itálii. A světe div se, je to tady. Jsem plná naděje, síly a radosti!


Nebyla jsem si jistá, zdali se s vámi dělit o mé ohromné natěšení na Itálii, týden plný lyžování s přítelem, na týden plný výzev, kdy jsem jezdila ve volném terénu a překonávala svou hranici adrenalinu a sil. Na vše špatné jsem zapomněla. Hlavu jsem si lámala jen s orientací, na jaké sjezdovce se právě nacházím. :-)



Itálie byla bez pochyb nádherná! Tak, jako minulý rok, o pár kilometrů dále v Aprice. Tentokrát jsme byli v Passo Tonale a měli "svou" první větší dovolenou. Užili jsme si každičkou minutu, odsuzovali a zabíjeli pohledy opilé Čechy na sjezdovce, jednou také zachraňovali zraněného lyžaře, jeli s váhou vzadu kvůli divokému terénu, cpali se italskou, maďarskou a americkou kuchyní, rozplývali se nad psím spřežením a mysleli na to, jak jednou možná také budeme mít huskyho, snažili se nezranit při nasedaní na naši neoblíbenou lanovku, vyzkoušeli si s malými dětmi super rychlou jízdu na pomě, zpívali Fear of the dark při cestě na záchod, rozvíjeli svou taktiku při večerním hraní Človeče nezlob se, cpali se Rittersportkami a tunou dalšího skvěle nezdravého jídla, které jsme druhý den od devíti do čtyř vyjezdili na sjezdovce a zkrátka a jednoduše jsme svůj lyžařský absťák na chvilku zahnali Skicrossem, jízdou na ďábelské černé, zničením lyží na kamínkách a ohnutím hůlky při jejím zaseknutí se o opěry na lanovce. Vše jsme stihli, vše jsme zvládli. A až na ranní pelešení jsme se ani na chvíli nestali pecivály, to není nic pro nás. :-)



Takže pokud stále dumáte nad tím, proč nic nejde, u ničeho dlouho nevydržíte a máte tak 30% sil, zkuste si při první příležitosti lehnout, vypnout nebo lyžovat jako my! A co je tedy závěrem? Že teď už konečně jsem odhodlaná se postavit novému startu, protože to mě baví ze všeho nejvíc!


sobota 16. ledna 2016

Jak si užít lyžovačku v Itálii? Aneb za měsíc do Passo Tonale

Mí drazí,
ten sníh venku mě zkrátka přinutil vám napsat o tom, jak se těším na další legendární týden v Itálii. Jeden jsem zažila ani ne před rokem, kde jsem mimochodem poznala muže mého života, se kterým i tento rok, asi za měsíc, pojedu opět do Itálie. Tentokrát do Passo Tonale, wohooo. :-)


Lyžování miluju, i když se učím od asi 10 let. Pamatuju si, když mě strejda vzal pár km od našeho města do Rakouska a tam mě poprvé vyvezla lanovka nahoru. Byla jsem sama sobě pro smích, ale zamilovala jsem si to. A i když ani teď, po 6 letech, nesjíždím svahy jako profík, užívám si to a doufám, že jednou se po mých pádech nebudu bát se rozjet naplno!


Ráda bych vám dala pár rad k tomu, jak si pořádně užít lyžovačku v Itálii. Ona má přeci jen něco do sebe. Je to nádherná země, i když ji mám málo s čím porovnávat. Každopádně jsem si jistá tím, že je to jedna z nejlepších zemí pro lyžování.


V Itálii si všímejte nádherných aut Alfa Romeo. Za těmi jsem se hnala pokaždé, když kolem mě v malém městečku Aprica, projely. Stačilo mi desítky těchto nádher vidět na italských benzinkách, zaparkované u domů, penzionů. Tyhle krásky jsou prostě všude a pro milovník Alf je Itálie hotovým balzámem pro jejich srdce.


Vyzkoušejte kebab! Protože není nic skvělejšího, než kebab v Itálii. Ani u nás v ČR není tak dobrý, jako tam. Sice si trochu připlatíte, ale stojí to za to.

Za co si také rozhodně připlatíte je pizza přímo na svahu. A i když vůbec nevypadá tak lákavě jako pizza z naší pizzerie, je výborná! Je na ní skvělá šunka a minimum sýru, který je u nás v ČR tak strašně na pizze oblíbený. Je to trochu jiný level a za to si stojí připlatit!


Sjíždějte kopečky po zadku! Je to prča a za tu malou srandu to stojí. My jsme poslední den v Itálii na svazích nic jiného nedělali. Natáčeli jsme videa a zkrátka si užívali každou možnou poslední chvíli v tom krásném areálu.


Projíždějte kolem skal ty malé uličky, kde máte sráz pod sebou. Je to úžasný zážitek, nikam nemusíte chvátat a zároveň se můžete kochat tou nádherou! Na tohle je Itálie také bohatá, aneb není nad to lyžovat v klidu a míru.

Ale hlavně, nezapomínejte promlouvat sami se sebou na lanovkách, kdy máte čas přemýšlet sami nad sebou tak, jako jsem to dělala já před rokem. Srovnávala jsem si priority v mém životě a uvědomovala jsem si mnohé věci, zatímco jsem si vezla zadek nahoru, odkud jsem s radostí a vášní sjela opět dolů.


Lyžování je nádherná věc, pro kterou nikdy není pozdě. Ti, kteří se učí lyžovat od mala, to mají samozřejmě jednodušší, ale pokud máte rodiče, kteří vás k tomu od utlého věku netáhli, můžete se do toho pustit i teď, ale hlavně, mít trpělivost. Však ono to jednou půjde. :-)







úterý 5. ledna 2016

Jaký bude rok 2016? [předsevzetí]

Mí drazí,
je krásné plánovat a já to mám ze všeho nejradši, ráda si lajnuji budoucnost, i když občas se může stát, že pocítím lehký závan neúspěchu a nulových šancí (říkejme tomu pocit méněcennosti, to jsem se teď naučila v psychologii), ale jsem neskutečný optimista, takže se toho plánování zas tolik nebojím. Vytváření předsevzetí na nové roky se zdá být ohrané, ale já to dělám ráda. Bojuju se sebou a svou leností už před třičtvrtě roku a nový rok se mi zdá tou nejlepší příležitostí jet nanovo. A jaké kroky to pro tento rok budou?

Špatný vzhled? Ta bude určitě divná

Je třeba skoncovat s odhadováním lidí dle prvního dojmu. Jsem jednou z těch, která to dělá, a dobrovolně se ke své sobeckosti přiznávám, protože je lepší se k vlastním chybám a špatným vlastnostem přiznat. A proto se chci vrátit k přístupu k cizím lidem, který jsem vedla v Anglii. Tam jsem si ostatních nevšímala, všichni mi připadali naprosto skvělí a žádné chyby jsem na nich nehledala. Teď už je jen otázka, jestli je to menší nenávistí k české společnosti nebo mnou…

Článek počká, je třeba projet hlavní zeď na Facebooku

Tenhle přístup se mi tak hnusí, až je mi hůř a hůř z toho, jak líná jsem. Že se vzdávám svého největšího koníčku, hledám si záminky k tomu, abych psát nemusela, protože popravdě v poslední době jsem vůbec nevěděla, o čem. A také se pak vnitřně obhajuju, proč nepíšu. Častokrát se vymlouvám na školu, která mi sice čas bere, ale ne v osm hodin večer. Tam už je tím hlavním problémem opravdu má potřeba vědět „novinky“ od mých přátel.

Na tuhle brigádu nepůjdu, tam by se mi mohl stát nějaký trapas

Rok 2016 bude plný výzev, brigáda, nejspíš autoškola, moje první a asi i poslední praxe, nástup do čtvrťáku… A to všechno bude potřebovat miliony energie a vstupy pravou nohou! Protože je jen na mně, jak všechno dopadne. A strach by tomu rozhodně nenapomohl.

Tyhle suroviny neumím zpracovat, nechám to na mamce

Vaření je mojí neskutečně slabou stránkou a nemyslím si, že je vhodné v mých letech spoléhat na kulinářské schopnosti mé mamky. Snad se do toho kuchtění taky zamiluju, to bych pak mohla mít pěkný fotky na instagramu :-)

Mám chuť na Vineu, i když mám litr vody v kabelce

Občas nesmyslně utrácím, i když už ne za kosmetiku. Teď jsou to mnohem menší částky, které se pohybují v řádu korun, ale vždycky to má několik etap za den a já pak smutně koukám do mé peněženky. Je třeba z nesmyslného utrácení udělat nějaký šetřící systém!

Osmnáctka na krku, to nic neznamená

Ale znamená! Tento poslední a nejdůležitější bod je více než podstatný pro rok 2016 a já se těším na to, až budu dělat mnoho věcí sama. V 18 nevidím možnost chodit do klubů, psát si své omluvenky nebo to používat jako záminku pro mé rodiče chodit kamkoliv. (možná, malinko………) Vidím v tom to osamostatnění, budu sama hledat priority v důležitých věcech a hlavně se cítit důležitě. :-P Protože to já ráda. :-) (to prosím neberte vážně).

Jestli si někdo říká, proč tu nejsou body jako „Cvičit, jíst zdravě, víc se učit, nebýt na PC,…“, důvodem je ztráta významu těchto předsevzetí a slibů. Protože kdo taková předsevzetí dodržel? Kdo se donutil 365 dnů v roce od 1.1. dodržovat jedno a to samé? Pokud se mezi vámi někdo najde, opět posílám malý aplaus. Jdu se činit.


P.S.: Mám vás ráda. <3

sobota 2. ledna 2016

LEGENDÁRNÍ rok 2015! [Fotky, vzpomínky,...]

Mí nejmilejší a nejskvělejší čtenáři - jestli tedy ještě nějací jsou :-),
znáte takové to „Nikdy neslibuj, když víš, že to stejně nedodržíš.“? Já jsem jasným případem a můžu říct, že v roce 2015 jsem toto menší přísloví skvěle dodržovala a moc dobře vím, že to není nic správného. Nejvíc jsem prokrastinovala právě na blogu a mé sliby chyby „odteď budu opravdu aktivní“ snad budou jednou zapomenuty. Každopádně, mám za sebou koloběh vánoc a silvestra a neskutečných nervů okolo toho, které ani mě neminuly a musím říct, že jsem si (opět) slibovala, že se nervovat nebudu. Protože jsou to přeci svátky „klidu a míru“. Tak schválně, kdo to dodržel?


Instagram byl také jediným místem (vyjma mého soukromého profilu na fb), kde jsem tak nějak hromadně popřála šťastné a veselé. Více jsem to neřešila. Nevím proč, ale zkrátka mě ta éra lásky k vánocům přešla a ač to možná bude znít sobecky, nějak jsem neměla potřebu blahopřát, označovat na vánočních blahopřáních své přátele, psát články o vánocích a fotit, co jsem dostala (CD Boomerang se nepočítá, to byl prostě sen!!!),… Zkrátka jsem tento rok vánoce nějakým způsobem přeběhla a spíš se těšila na nový rok, na ten vstup pravou nohou, který ani nevím, jestli jsem učinila. :-) O silvestru mohu říct jediné, byl legendární.


A jelikož miluji vzpomínat a prožívat mnoho nostalgií, rozhodla jsem se vám sepsat TOP 10 menších životních kroků, které jsem v roce 2015 učinila. No a doufám, že příští článek bude se všemi předsevzetími a sliby (které prostě dodržím), k roku 2016! Protože ten hodlám prožít plnými doušky a NIČEHO nelitovat.


První TOP krok (zní to strašně, já vím)

Naučila jsem se trávit čas s mými přáteli. Začala jsem si více vážit všech kolem sebe a ať se to zdá klišé nebo ne, přátele jsou zkrátka na prvních příčkách a i když vím, že času není tolik, kolik bych si přála jim věnovat, stále si to nějak vynahrazujeme. Svým spolužačkám neskutečně děkuji za miliony vzpomínek, ať už na lyžáku v Itálii, na sportovním kurzu na Lipně, na výletě v Anglii, týdnu s mojí drahou Troli, pár chvilek strávených na maturitních plesech, v čajovnách, v parcích, kavárnách… Má to něco do sebe a já na to s láskou a milionem úsměvů vzpomínám.


Druhý TOP krok

Naučila jsem se povídat a komunikovat, ať už s mamkou, ségrou, taťkou, ale i strejdou, se kterým jsem dříve neuměla prohodit pár slov. Můj zatím největší krok v životě, o kterém v příštím odstavci napíšu minimum slov, mě nějak nakopl a já se přestala bát. Umím se s mou rodinou smát a děkuji za čas strávený s mou neteří a synovcem. A i když na děťátka nejsem, dokážou mě vždycky neskutečně potěšit. (Začínám si uvědomovat, jak je tento článek dojímající…:-P)


Třetí TOP krok

Naučila jsem se poznat, co je správné. Jedním z kroků (ač se mi o tom nejhůř píše a nerada bych to rozebírala, ale i vy jste moji blízcí…) je můj minulý vztah. A jeho pár posledních kapitol nebylo správných, proto jsem za tím zavřela dveře a otevřela je pro někoho, kdo je po mém boku téměř denně a neskutečně mi na něm záleží. <3


Čtvrtý TOP krok

Naučila jsem se namotivovat samu sebe. Začala jsem se obrňovat proti negativním lidem, kterým odpovídám jednoduše a všechno negativno vypouštím ven. Svou pozornost věnuji pouze těm, kteří mi dělají v životě radost a nijak se mi ho nesnaží kazit. A i když má nálada v posledních měsících létala nahoru a dolů, bylo to vlastní demotivací z menších školních neúspěchů, která ale pomalu ubývá.


Pátý TOP krok

Začala jsem se věnovat angličtině. Díky týdennímu pobytu v Anglii, kurzům po škole a větší intenzitě učení jsem poznala krásy tohoto jazyka.


Šestý TOP krok

Uvědomila jsem si, a i to je prosím krok, že odhadovat lidi na první pohled je prostě špatné. A s tím se snažím nyní bojovat, učím se všem vyjít vstříc a i když se mi občas ze sociálního prostředí dělá mdlo, stále se držím na uzdě a věřím, že všichni jsou v pohodě. Tak snad mi to nepřinese žádné nepříjemnosti.


Sedmý TOP krok

Peníze jsem přestala investovat do zbytečností, jako je kosmetika, apod. Vlastně většinu jsem vložila do společných chvil s mými blízkými a utracené dvě stovky za dobrý oběd s přáteli mě nemrzely tak, jako bych je dala za make-up.


Osmý TOP krok

Nehádám se, vyhýbám se konfliktům a utíkám přede všemi, kteří zvyšují hlas. Nemám to ráda, vytvořila jsem si vůči tomu averzi a taková ta idylka „všichni musí být v míru“ mě dohnala k pozitivnímu přístupu. A ani nevíte jak je mi dobře, protože ronit slzy kvůli malému konfliktu je jedna z nejhorších věcí, kterou můžete v životě udělat.


Devátý TOP krok

Intenzivně jsem se začala věnovat ekonomice. A děkuji mamince, která mě v tom podporovala a kupovala mi bláznivě předražené Ekonomy. V tomhle směru jsem se zkrátka našla a jsem za to neskutečně šťastná. Aneb není nad to si oblíbit jeden z hlavních předmětů na vaší škole.


Desátý TOOOOOOOOOOOP krok

Našla jsem samu sebe. Tenhle krok poznamenávám za ten nejdůležitější, protože vše, co jsem se v roce 2015 odnaučila a naučila, mě dovedlo k tomu si uvědomit své priority a mít samu sebe ráda. Teď jsem v takové fázi, kdy jsem naprosto spokojená a jen tak mě nic nevykolejí.









A to je vše. Všem, kteří to dočetli až sem, posílám obrovský aplaus a velké díky. A nejen těm, nejvíce mým nejbližším a vám, mým čtenářům, kteří rokem 2015 probluslili se mnou a pokud budete mít chuť rok 2016 prožít znovu se mnou, stačí mě bedlivě sledovat, já se FAKT polepším!!!! Mám vás ráda. <3