Když se po týdnu stanete novým člověkem, dopadá to takhle... - FMOH

Zdravím vás u nového článku,
miluji psaní deníčků. Je to můj asi úplně nejoblíbenější žánr všech článků, které jsem kdy na blog postla. Ostatní typy postů jsou spíše psané z donucení, nebo jsou psány v těch chvílích, když už není co by. Ale pokud chci psát právě deník, musí pro něj nastat chvíle jako je tato. Protože málokdy najdu půlhodinku naprosto volnou, s hudbou "avenged-sevenfoldskou" v pozadí a spoustou vzpomínek na předešlé dny.

Mám za sebou úžasný týden. Týden s mými kamarádkami, které sice znám rok, ale přijde mi, jako bych je znala věčnost. Protože s žádnou kamarádkou z dětství, se kterou se bavím doteď se nemám ráda tolik jako s holkami, které jsem jednou uviděla na srazu a i když mě sice nijak extra nezaujaly, jsem šťastná že je znám. Protože po čtvrt roce ve škole jsem je pořádně oslovila a od té doby? Lítají z našich úst takové hlody, jako jsou přezdívky učitelů, nadávky, hlášky... A tomu já říkám školní léta! Která si na milion procent s nimi užívám.

Nerada bych ale v tomto článku zmiňovala školu, která mě za měsíc čeká. Chci se zmínit o dvou skvělých osobách, které mi za týden přilétli (teď to bude opravdu citlivé, romantické a ne... nejsem homosexu.. něco) do mého srdíčka. Jak dojemné že? Ne, budeme vážný. Prostě mám tyhle dvě ženy velmi, velmi ráda a dala bych za ně rozhodně ruku do ohně. Zní to po roce přehnaně? No, je rozdíl mezi lidmi, se kterými jste 24 hodin denně a nedokážete se s nimi vystát a nebo lidmi, se kterými sice jste 24 hodin denně, ale těch 24 hodin si užíváte na plno. A nějaké hádky? Pche, kde to jsme?

Tak tedy týden... Trochu mě unavuje psát znovu a znovu o tom, jaké to bylo, co jsme dělali a bla bla bla, protože jsem tyto aktivity sdělovala asi tak 1451215463145 lidí (schválně kdo to číslo přečetl celé), psala jsem o tom asi tak 1542154251 lidem a asi 5 minut jsem o tomto legendárním týdnu mluvila ve videu. Takže mi prosím dovolte, abych to vše shrnula rychle, bez nějakých okecávaček. Jezdili jsme na kolech (dobře jenom 3x), koukali na filmy (dobře jenom 2x), koupali se v bazénu (dobře jenom 1534121x), navštěvovali historické památky (dobře jenom 0x... ehm). I když se to nezdá, stihli jsme toho opravdu hodně. Co je ovšem nejpodstatnější jsem já, mé druhé já (a Irena) po celém tomto týdnu.

Problémy se stravováním mě jaksi odrazovaly k tomu na týden jet pryč, kde budu muset jíst něco, co mi uvaří druzí a tudíž nebudu moc jíst své dietní blemcajze, které ani nebyly dietní, protože prostě... nebyly dietní. Jenže právě tohle korigování s mojí stravou mě vrátilo zpět, zpátky na zem. Týden bez posilování, týden bez mozzarely a cherry rajčátek, týden bez ovesných kaší... Tento týden ze mě udělal člověka a to je ten důvod, proč jsem z něj tak nesmírně nadšená. Rozhodně jsem tuto návštěvu nebrala jako jakousi převýchovávárnu (existuje něco takového?), ale jako start do starého života s trochou rozumu.

A proto necvičím z donucení. A to je to nejlepší, co člověk může udělat. Mám sice za sebou výzvu, kde jsem dělala 1000 dřepů, ale do výzvy jsem šla s chutí a ne s nechutí, jak to bývá u videí s Jillian Michaels. Jsem prostě nový člověk.

A trochu novějším člověkem jsem se stala i po víkendu u jedné z kamarádek. Tentokrát jsme byly jen my dvě, protože jsme spolu šly na koncert, kam ta třetí jít nechtěla... no je to složité. Prostě jsme navštívily Fabriku v ČB, kde zahrála skvělá kapela, která z mého života udělala život o něco tmavší, a sice jen díky wishlistu, který je zabrán asi tak 150 miliony triček různých kapel. Zkrátka a jednoduše jsem přesedlala na metal a rock, vrátila se ke svým milovaným IM a s chutí začala opět poslouchat A7X.

Tak to jsem já, osůbka, která si konečně opět užívá skvělý život. Doporučuji vám jet na převýchovný týden za těmi nejlepšími kamarádkami, se kterými zapomenete na zbytečný stres, problémy, cvičení a posranou zdravou stravu.

Kniha, díky které zbožňuju Londýn!

Článek si můžeš také přečíst ZDE!

Právě ti představuji jednu z mých nových nejoblíbenějších knih, která se osvědčila snad nejvíce v lenošení na terase v parných vedrech, kdy člověk potřebuje vypnout a na chvíli se ponořit do příběhu plného jmen, míst, událostí a situací. A i když se to možná nezdá, právě tato kniha tě přiměje k tomu, aby sis každý řádek na plno vychutnala, protože není nic lepšího, než komická hesla a přirovnání vypravěčky.

Snad nikdy jsem se u knihy nenasmála více jako u této. Nejspíš není kniha knihou pro slečny v mém věku, každopádně humor, který v ní byl použit, jsem pochopila, tudíž by to nemělo dělat problém ani tobě. Kniha "Zbožňuju Londýn" mě naprosto zaujala svým dokonalým obalem, který řadím k nejlepším obalům všech knih. Lindsey Kelková měla nejspíš bujnou fantazii a knihu navrhla a napsala tak, aby zaujala čtenáře i po čichu. Jednoduše řečeno - vrhla jsem se na ní ještě dříve, než bylo vůbec vhodné.

Stránky knihy jsem doslova hltala a po dvouhodinové procházce v jiném prostředí, v prostředí New Yorkeru, jsem se probudila a musela se bohužel vrátit zpět do toho svého jihočeského města. Zaklela jsem, ale musela jsem se s takovým faktem smířit. Hold nebudu mít štěstí jako Angela, která byla schopná na vlastní kůži "rozjet" časopis Cossmo, což byl její velký sen, který se postupem času stal realitou.

Angela byl přidrzlá třicátnice, která téměř nevěděla, co od svého života chce. Po bláznivém rozchodu s Markem těsně před svatbou se rozhodla změnit půdu a zavítala do hlučných ulic města, které nikdy nespí, do New Yorku. New York se stal pro Angelu novým místem, kde poznala nové lidi a také jejího snoubence Alexe, muzikanta ze světoznámé kapely. Angela utekla od své rodiny a dva roky nebyla ochotna se do své rodné země, tedy do Londýna, vrátit. Nejspíš ze strachu z rodičů. Po velkolepém pozvání od její matky se Angela sebrala a spolu s Alexem letěli do Londýna za svojí obrovskou "famílií", která Angelu nepřivítala s otevřenou náručí. A protože měla Angela velice podnikavou matku, nakonec se jí do všeho londýnského frmolu připletla svatba její a Alexova, kterou Angeliina matka naplánovala na sobotu toho týdne, kdy Angela do Londýna přijela. A to rovnou na londýnské půdě.

Kniha je pro mě jedním velkým ANEM! Zasloužila si ode mě hned pět hvězdiček z pěti a protože jsem si ji tolik oblíbila, rozhodně plánuji koupit i další předešlé díly této mini-ságy, a sice Zbožňuju New York a Zbožňuju Paříž. Jdete do této koupi se mnou?

Můj drahý a náročný wishlist!

Zdravím své nejmilejší čtenáře,
asi bych si teď měla dát pořádnou nakládačku do hlavy za to, jak dlouho jsem zde na blogu nebyla. A protože je to opravdu hodně dlouhá doba, chtěla bych se vám za ní omluvit tímto vámi oblíbeným článkem, tedy wishlistem, který aktualizuji cca jednou za dva měsíce. Minulý wishlist byl narozeninový a téměř vše, co jsem si přála se mi splnilo, tudíž mockrát děkuji za krásné dárky a za chuť mi přání splnit. Dnešní wishlist je takový obyčejný. Jsou to věci, které sice nechci nutně, ale hodně by se mi hodily. A protože jsem náročný človíček, budou také trochu dražší, než je u mě zvykem.

Prosím, nemyslete si, že na co si ukážu, to dostanu. Většinou mi mamka sice více jak polovinu peněz na určitou věc dá, ale zbytek si platím sama. Tudíž to není jen o slovech "Mami kup mi to", ale "Mami, prosím přispěj mi na to". Co také musím zdůraznit je to, že v tomto článku nebude ani kousíček kosmetiky, což je u kosmetické blogerky divné, že? Občas na mě nekosmetické období hold přijde a to je právě nyní, o prázdninách, kdy se téměř vůbec nemaluji a více se zaobírám důležitějšími věcmi. Jdeme na to!

1. Tričko Iron Maiden
Po týdnu s mými kamarádkami, o kterém mimochodem bude ještě článek, jsem se naprosto změnila. Hlavně jsem se zaměřila na úplně jiný styl hudby a uvědomila si, co je pro mě to pravé. Proto své dny zdokonaluji hudbou od IM, kterou poslouchám asi 4 roky, avšak teď jsem si uvědomila, jak úžasná kapela to je. A protože jsem v sobotu chodila po Českých Budějovicích s trikem Arakain a Dymytry, které mi vypůjčila má kamarádka a cítila jsem se v něm skvěle, musím také svoji sbírku něčím tmavším doplnit.

ZDROJ

2. Hra The Sims 4
Simíky miluji, miluji jejich reálnou podobu, jejich chování, možnosti této hry a grafiku této hry. A protože Simíci vyjdou v září, moc bych si přála je samozřejmě mít. Nevlastním ani jedno CD The Sims a stále si je trapne půjčuji, musí nastat změna!

ZDROJ

3. HDD Verbatim 500GB
Ooo, co to je za bláznivá písmenka a čísla? Pro IT znalce tento jazyk rozhodně není takovým problémem jako pro mě. Vlastně se jedná o půl terabytový externí disk, který nutně potřebuji. Svůj počítač mám naprosto zapleskaný zbytečnostmi, viry apod. a jestliže chci právě simíky, musím jej trochu pročistit. Navíc je zde problém v tom, že můj počítač mi odchází a já tomu musím zabránit! :-)

ZDROJ

4. Kniha Zbožňuju Paříž
Zbožňuju Londýn mám dočtenou, Zbožňuju New York mám koupenou v angličtině a Zbožňuju Paříž se chystám si koupit. Je to úžasná trilogie skvělých oddechových příběhů, tudíž nevidím důvod, proč si nepřečíst všechny tři.

ZDROJ

5. Hifi věž Samsung
První položka, kterou mám již splněnou a čeká na mě na poště. Strašně se na ni těším. Popravdě jsem záviděla jedné z mých kamarádek, která hifinu vlastnila a mohla si pouštět libovolná CD, která měla ale lepší kvalitu zvuku, než z notebooku. Tak jsem neodolala a objednala si tuhle krásku.

ZDROJ

6. Set CD Iron Maiden
Skupinu Iron Maiden rozhodně nemám v plánu vypalovat na CD, tím bych tuto kapelu solidně zneuctila a to já nerada. Tento set vyjde mnohem dráž, než samotná Hifi, takže si budu jednou za čas kus od kusu kupovat, až mi to dohromady dá skvělý portrét Eddieho.

ZDROJ

7. Rotoped
Nechápu, kdo takhle hrozný název mohl vymyslet, každopádně bych si přála jakýkoliv rotoped, který mi bude dopřán. Myslím si, že půlhodinka denně by byla přívětivá aktivita pro mé tělo a rozhodně bych z ní měla dobrý pocit. Ježíšku? Víš, že tě mám ráda?

ZDROJ

Tak jo, to je tedy úplně vše. Jak vidíte, opravdu jsem náročná a opravdu je toho hodně. Vše půjde časem a spousta položek rozhodně vymizí, protože jednou si něco přeji a pak si uvědomím, že to vlastně nepotřebuji. To jsem celá já. 

Výplody mých pesimistických představ! - úvahy náctileté

Zdravím své milé čtenáře a čtenářky,

znáte takový ten pocit, kdy byste chtěli nutně o něčem psát, ale zároveň vám vaše mysl nedovolí nějaký smysluplný článek zplodit? Samozřejmě takový pocit většinou zažívají asi jen redaktoři, blogeři, deníčkáři (existují tací lidé?),... Nebudeme zbytečně mlít o kravinách, protože takové články většinou nestojí ani za povšimnutí a to já tuze nerada. Chci, aby články byly kvalitní, aby právě za to důležité povšimnutí stály a neuvízly zde na blogu "jen tak".

Vše se krátí, tak jako se krátí život, doba života vašeho Simíka, životnost aut... Panebože na co zase myslíš... Krátí se i prázdniny, což je asi to nejnudnější spojení celého takového koloběhu nudných dnů, nudných aktivit, nudných přestav, myšlenek. A protože jsem prostě šprt, i když se mi to těžko přiznává, ale ano, nad učebnicemi ve školním roce sedím nonstop, myslím na to, jaký druhák bude. Mám se do školy těšit? Nemám se těšit?

Každý žák střední školy se těší na přátele, srandu a blá blá blá. Ale vezměme si to vše po pořádku. Kolik srandy se ve školním roce zažije? Těch pár hodin po škole na Sokolském ostrově? Těch pár přestávek, při kterých nám pusu ucpe jídlo? Těch několik hodin příprav na další vyučovací hodiny? Kolik momentů z těch vzácných chvil jsou vtipné? Kolik momentů nás dokáže přimět se zasmát nad nějakými zvrhlými kecy? Kolik momentů nás přiměje filozofovat? A pak si tedy položme tu pravou řečnickou otázku: "Opravdu se do školy těšíme nebo je to jen psychický pocit, který nás nutí k tomu se do ní kvůli naším blízkým těšit?"

I přes to jsou ty úžasné momenty smíchu na celé střední nejkrásnější a celé to pitomé smýšlení o právě napsané písemce dokonale zlepšují. Ale protože já jsem zazobaný učeň, který neustále nervuje své optimistické vědomí kvůli nastávajícím písemkám, dělám si hlavu z toho, jak celý ten hnusný koloběh pitomého učení začne. Jak se všichni opět začneme z písemek nervovat, klepat nohou do podlahy, kousat tužky do němoty, smát se pitomostem, abychom se rozptýlili. Nechci si představovat další nechutné večery s rozloženým sešitem na klíně, nohami nataženými na postel a s hrncem čaje v ruce.

A i když si většina z vás řekne, proč se takhle nesmyslně šprtím, odpovím vám tak jako svým příbuzným, přátelům, příteli. Vím, co chci od svého života, a protože si dokážu nakládat vysoké nároky, přinutím své volné chvíle, aby zmizely a nahradily je chvíle s tou trapnou dávkou učení. Jak nad dalším školním rokem smýšlíte vy?

Miláček z bohaté rodiny jménem "Benetint"

Zdravím mé milé čtenářky,
opět pouze čtenářky, protože dnešní článek vlastně nebude vůbec věnovaný klukům. Respektive si jej samozřejmě můžete přečíst, ale koho by zajímal článek o novém přírůstku do kosmetické rodiny, která se napevno zabydlela v mém kosmetickém šuplíčku? Chytré hlavičky rozhodně přišly na téma dnešního článku, a sice na recenzi, která zde dlouho nebyla.

Ani nevíte, jak titěrné balení malinkého barevného miláčka se mi do rukou dostalo. Byla jsem naprosto u vytržení, když jsem uviděla to malé děťátko, které házelo červené odlesky a křičelo na mě "Zkus si mě". Popravdě, moc se mi do děťátka nechtělo, proč by taky ano? Děťátko je totiž z bohaté rodiny, jejíž jméno nese název "Benefit". Ano, jedná se o takovou tu značku, na kterou člověk horko těžko v zapadákově jako je malé město na pohraničí narazí. Pro takovou značku se musí do velkých měst, s velkou sumou na účtě. A takovým miminkům popravdě moc nefandím.

Vlna celé high-end kosmetiky mě nějak extra nefascinuje a vlastně si labožím v malém D&M s levnou Essence a dražším Astorem. Labužníci si pro teď mohou zarýpat, protože pro koho je sakra Astor drahý? "Pro mě, pro mě"!!! Neříkám, že můj měsíční příjem od mamky, resp. kapesné je nízké, ale proč drahocenné papírky vkládat do věcí, jejichž kvalita se skvěle vyrovná kosmetice levnější?

Abych pouze nežvástala o mých pouhopouhých úvahách, dovolte mi abych začala se žvásty ohledně mé nové lásky. A ano, nová láska nahradila zbytek mých jiných levnějších lásek. A tady je ten paradox. Je to pouze vnitřní pocit, že používám moji novou lásku více, protože je prostě dražší, a nebo je to kvůli tomu, že je více-účelná a praktická? Má nová láska je tekutá, pojmenovaná jako "Benetint". Je to vtipné, ale krásné. A to popravdě na Benefitu miluji. Jeho spojení dvou slov v jedno. Proč jsem si doteď myslela, že to takhle funguje pouze v češtině?

Tint je skvělý, můžu jej používat jak na rty, tak i na tváře. Je zkrátka více-účelový, s mými rty a tvářemi to umí, je šikovný a dokáže si mě získat. Tento produkt má nádhernou červenou barvu, které sice na mých tvářích velmi neholduji, ale dokázala si mě získat jak nejvíce to šlo. Na tvářích vydrží nehnutě celý den což jí rozhodnutě vytýkám za obrovské plus.

Jeho aplikátorek je maličký, něco jako lak na nehty. Vlastně má slepá nevědomost dokázala to, že jsem si produkt chtěla nanášet na nehty. Ehm. :-) Tint je voňavý a skvěle barevný. Ale nikdy bych do něj nešla, kdybych si jej měla koupit sama. Proč taky? Tintů jako je tento je spousta, a tudíž nemá cenu za něj zbytečně vyhazovat právě ty cenné papírky. 

Jaký názor na tuto ekonomiku kosmetiky máte vy?

Jak jsem začala řešit kabelčičky a botičky! - úvahy náctileté

Zdravíčko mí milí čtenáři, čtenářky,
úvahy mi stále prolétávají hlavou a já mám díky nim dobré nápady na články pro vás. Víte, když není co dělat, nemáte náladu, chuť a nechcete si stále jen číst a číst, koukat do pitomého facebooku nebo koukat na filmy, není nic lepšího, než přemýšlet. Ať už jsou to pouhopouhé kraviny, smysl života, úvahy, proč lidé kloužou po banánové slupce (a pak to jdete zkusit sami),... Já přemýšlím nad sebou a hlavně nad mými změnami. Jak určitě podle spousty jiných článků z mých úvah a deníčků víte, změnila jsem se, změnila mě střední, změnili mě lidé v ní, změnili mě učitelé, jejich přístup k nám, žákům,... Změnila jsem se natolik, že jsem dokonce začala řešit styl oblékání.

Dříve jsem se oblékala tak, jak se mi zlíbilo, tedy co dům dal (v mém případě co dala má skromná skříň). Bylo mi jedno, jestli svetr ladil k botám, kabelka k náušnicím nebo oční stíny ke šperkům. Paradoxem je, že to takhle neřeším ani dnes, každopádně z obchodů s oblečením nevycházím s prázdnou, popř. s pár kousky, které vím, že mě za chvíli omrzí a nebudou mi nic říkat. Od mých posledních nákupů jsem vyházela spoustu oblečení ven a uvědomila si, že ty kousky, které jsem vyházela, mě ještě před rokem bavily (teď mi jsou buď velké, nebo mě opravdu nebaví). Mé nové tyrkysové kalhoty se osvědčily jako kalhoty, pro které je potřebná velká odvaha.

A tak jsem šla, na borůvkobraní navlékla mé tyrkysové kalhoty, svoji látkovou tašku (ze které si všichni mimochodem dělají srandu, protože je na ní prý znak Iluminátů) a s obrovskou odvahou vstoupila na pozemek, kde se borůvkobraní uskutečnilo. Při zjištění, že na mě nejsou házeny zlé pohledy, které by mě mohly zkoumat stylem: "Co to sakra...", byla jsem nadšená a uvědomila si, že člověk vlastně vůbec nemusí být omezován pohledy ostatních. Nemusíme se ohlížet na to, zda-li na nás holka s růžovými vlasy hází pohledy, protože my máme tyrkysové kalhoty.

Musíme se přestat nechat ovlivňovat ostatními, přestat řešit názory těch, kteří tiše závidí, a kupovat si to, co je nám příjemné, co se nám líbí a čím si myslíme, že oslovíme ostatní. Toto diskutované téma je rozhodně na delší dobu a pokud byste si na něj přáli i video, dejte mi rozhodně do komentářů vědět! Já si jdu na sebe vzít tyrkysové šaty a vyjdu vstříc našim českým, závistivým ulicím.

Tortilly na zdravý způsob! - Jíme zdravěji

Zdravíčko,
dnešní den připadne článku do mé ne moc staré rubriky "Jíme zdravěji", která se stala na chvíli opuštěnou a mě jí bylo natolik líto, že jsem se k ní dnes musela vrátit. Konečně jsem totiž měla opět tu možnost se postavit k plotně a něco dobrého pro sebe ukuchtit. A protože nejsem moc na jídla jako je vepřo-knedlo-zelo, zelňačka (přesně tato jídla miluji, ale uvařit je je pro mne trochu oříšek), rozhodla jsem se pro jednodušší suroviny jako je mozzarela, žampiony a spousta zeleniny. Protože o tom přeci zdravá strava je, že? Miluji tortilly a i když to není zrovna nejzdravější způsob přílohy, dokážu je jíst ve velkém. Větším zabijákem vždy bývá smažené kuřecí maso na kari doplněné kečupem, které dělá mamka. A o tom se už rozhodně nedá říct "Tohle je zdravý". Závidím Američankám, které tortilly dělají z celozrných placiček, které u nás v obchodě bohužel nejsou k sehnání. A tak jsem zvolila klasické bílé, ne moc zdravé, ale ničím tím neuškodím.

Suroviny:
- 2 tortilly
- cherry rajčátka
- červená paprika
- mozzarela
- žampiony
- dresing (jogurt)
- sůl, pepř
- kukuřice

Příprava:
Jako první si nechám trochu rozpálit máslo na nepřilnavé pánvi. Máslo můžete nahradit i kapičkou olivového oleje, rozhodně nevolte olej klasický stolní, řepkový,... Mezitím si nakrájím malé žampiony na měsíčky, které na pánvi osmažím. V průběhu smažení si nakrájím všechnu zeleninu, mozzarelu. Vše přihodím do mísy a nakonec přidám kukuřici. Žampiony stáhnu z plotýnky a počkám pár minut, než trochu vychladnou. Poté je přihodím k ostatním surovinám, přidám dresing (já mám dresing z M&S, tedy přímo dresing na klasické saláty). Nakonec ochutím. Salát dám do lednice a alespoň na hodinu jej nechám odležet. Po menší pauze si připravím tortilly, ty mé se připravují jednoduše - na 15 sekund do mikrovlnky. Poté je naplním zeleninovou směsí a pokapu dresingem. Dobrou chuť! :-)

Nahlédněte do mé hlavy plné neidentifikovatelných myšlenek! - úvahy náctileté

Zdravím své milé čtenáře a čtenářky,
nepřijde vám vtipné, že téměř každý článek začíná stejným pozdravo-oslovením? Mě to přijde jako trapné klišé, jenže ono jaksi není dostatek nápadů pro co nejvíce in oslovení na světě, a tak se budu držet loajálního, střídmějšího a vcelku slušnějšího oslovení. A jak jste asi zjistili, dnešní článek bude zkrátka a hovadinách všedního typu, které málokoho zajímají a určitě bude málokdo, kdo tento článek přečte do konce. Ale co se dá dělat, když se Miška potřebuje vykecat, tak se zkrátka potřebuje vykecat. Od čeho jiného taky blog je?

Prázdniny probíhají jedním slovem skvěle, ale dost pomalu utíkají. Přijde mi, jakoby to byly dva měsíce, kdy jsem viděla mé nejdražší spolužačky, dva měsíce, kdy jsem dostala do rukou bílý papír a dva měsíce, kdy jsem si za den dala asi tak pět zmrzlin. A věříte mi, že mi to ani trochu nevadí? Protože i když si prázdniny užívám, co mé události dovolí, neutíká to, a to se mi opravdu málokdy stává.

Vlastně mám nyní naplánovanou spoustu velkých událostí a hlavně návštěv. Příští týden zavítám k mé milované spolužačce, kde bude ještě další spolužačka a společně pojedeme dámskou jízdu až do neděle, tedy týden nonstop u videokamer, kdy budeme natáčet challenge (ano těšte se), týden nonstop venku, týden nonstop výtlemů a týden nonstop... žraní? Asi ano.

Děkuji kamarádce za momentku, která mě dokonale charakterizuje. A ano, mám fotku s kachnami!

A první dva týdny prázdnin? Dokonalé, nezapomenutelné. Bez moře, bláznivých diskoték, alkoholu a cigaret (a abstinentem mám v plánu býti až do konce mého života), nudných minut a breku nebo smutku. Na takové věci prostě nebyl čas a myslím si, že ani v příštích dvou měsících nebude. Ani nevíte, jak moc se těším na víkend, budu slavit narozeniny mé kamarádky a i přes to, že budeme koukat na mé neoblíbené filmy, které snad zkouknul každý, jen já ne, se na filmový večer těším.

Blog je pro mě nyní snad největším zájmem vůbec. Je sice pravda, že až dnes mi došla inspirace, o čem dál psát, ale to mi rozhodně nebrání v tom po nocích dumat nad tím, čím bych vás překvapila a potěšila. Pokud máte nějaké přání, dejte mi vědět, jaké články byste si představovali! Rozhodně mám v plánu nějaké outfitové články, protože mi opět přibyla hromada oblečení, nějaké malé recenze nové kosmetiky, recenze knih, typy na cvičební workouty a také jeden milý článek o mém druhém koníčku - airsoftu.

A tímto se s vámi pro dnešek loučím. Jdu si lehnout nad skvělou knihu a přemýšlet nad vším možným, protože o prázdninách jsem přišla na neskutečnou spoustu myšlenek o mém životě. Možná začínám poznávat i smysl mého života, což je můj zatím největší životní cíl. A když zrovna nedumám nad takovými zvrhlostmi, sedím nad učebnicí němčiny. A ano, i o prázdninách.

Přežrala jsem se borůvkami + OOTD: Follow me on holiday!

Zdravím mé milé čtenáře a čtenářky,
jistě jste si všimli nového tagu, který se nachází v pravé části mého blogu. Jedná se o TAG "Follow me on holiday", tedy "Následujte mě o prázdninách". Ani nevím, jak mě to napadlo, ale přijde mi to jako super nápad, pokud vám chci zde na blogu ukazovat střípky z mých prázdnin, které jsou prozatím nabyté a více než dost si je užívám. Tento víkend jsem navštívila desáté borovanské Borůvkobraní, kdo jej nenavštívil prostě není správný jihočech... Dělám si srandu, ale kdo na této události nebyl, rozhodně o hodně přišel. V sobotu mi Borůvkobraní přišlo méně zajímavé, ale o to více lidí tam bylo. Pro mě to byly pouze obyčejné trhy a jediné, co bylo jakžtakž zábavné byla soutěž ve vaření borůvkových knedlíků, kterou uváděl moderátor z programu "Vaříme s Tescomou", pokud se nemýlím.

Neděla byla mnohem zajímavější, sice zde bylo méně lidí, než předchozí den, ale mnohem více mě zaujal program. Odehrála se velmi známá soutěž v pojídání borůvkových knedlíků a pokud se nemýlím, vítěz snědl kolem 25 knedlíků, tedy 8 talířů a kousíček. Celou soutěž moderoval bývalý student naší OA v Budějcích, o to více mě tento program zaujal a pobavil, protože je skvělý moderátor a obdivuji ho v tom, jak vše dokáže dokonale okecat.

Před zámkem v Borovanech byla výstava veteránů, nic zvláštního, ale moc se mi líbila. Na auta jsem si nikdy moc nepotrpěla, pokud nemyslím Alfy Romeo a Audi, tudíž jsem ze Škodovek apod. nebyla tolik odvařená. Zato mě zaujal vytuněný Peugeot, který stál opodál. :-)

Borůvkobraní se povedlo a zdá se mi, že se ho zúčastnilo více lidí, než minulý rok. Borovany jako samotné jsou krásné město, kde mají spousty míst, které v létě navštívit. Např. veřejné venkovní koupaliště, které jste mimochodem za vstup z Borůvkobraní měli zadarmo, ale kdo by ho využil, když jsem se i já v riflích klepala jako ratlík? Závidím také školákům, kteří mají základku postavenou po americku, což mě opravdu dost zaujalo a tiše jsem záviděla.

Rozhodla jsem se vám svěřit s mým outfitem, který byl jednoduchý a hlavní dominantou byly mé nové džíny, které jsem vytáhla jen na tuto slavnost, ale pak je doma zase hezky zpátky zašoupla do skříně a budou si na mě muset počkat až do září. Jsou zajímavě provedený, mají krásnou mint barvu, tudíž v Cropp Townu nebylo co řešit. Největší oříšek byl ovšem ten, že jsem se na Borůvkobraní musela co nejvíce vyhýbat borůvkám, abych si kalhoty nezašpinila. Což je celkem paradox, protože jsem stejně borůvkovým knědlíkům za šílených 56,- neodolala. Co na kalhoty říkáte vy?

Triko: Takko, kalhoty: Cropp Town, Taška: H&M, boty: Deichmann

Na závěr srdíčko od mého drahého. <3

OOTD: Comfortable army wear!

Zdravím mé milé čtenáře a čtenářky,
už je to tady! Dnes jsem si odškrtla přání na svém seznamu blogových přání a konečně si od mé skvělé kamarádky nechala udělat nádherný design. Povedlo se to mnohem, mnohem více, než jsem si to vše sama představovala a bude rozhodně dlooouho trvat, než takový design změním, protože jsem na něj momentálně ujetá a jásám z něj po pokoji ještě nyní! Určitě mi dolů do komentářů dejte vědět, jestli tento design ano nebo byste na něm něco změnili. (Nechám se inspirovat pro příště). Design sice není v úplné parádě, ale vůbec by mi nevadilo jej takhle nechat.

Dnešní článek ale nebude jen o novém designu, ale také o mém novém outfitu, který jsem vyvětrala jen tak na toto focení a opět jej zašoupla zpátky do skříně, protože tyto kousky jsou určené pouze do školy a zakázala jsem si je přes léto nosit. Dnes jsem hold zahřešila. Jelikož je poslední dny vcelku chladno, volila jsem něco lehkého, ale zároveň trochu zahřívajícího, abych na tom krásném jihočeském poli neumrzla. Myslím si, že celý outfit vypadá dobře, nejvíce jsem ulítlá na můj cardigan, který sice profoukne, ale pokud máte upnuté triko pod ním, nehrozí vám nachlazení ledvin. Co mě také fascinuje jsou mé kalhoty, které jsem sehnala za neuvěřitelnou cenu a miluji jejich dvě osobnosti. Tou první je taková ta holka, která se nebojí vyjít do města v odstínech armády a z celého srdce se vojáků zastává. Ta druhá část je o holce, která je sice nudná, ale zezadu působí drsněji! Sice nezastávám army style, jako jsou napodobeniny woodlandu (maskáče) apod., ale na druhou stranu si myslím, že tento kousek je trochu umírněnější. Co na tyto kousky říkáte vy?

Triko: Takko, Cardigen: New Yorker, kalhoty: Terranova, balerínky: Deichmann

 A na závěr jedna žrací. :-)

Bronzující zázrak od Dermacolu!

Novinky v drogerii mi začínají více a více unikat a možná je to tím, že se o prázdninách nevyskytuju v lokalitě mého oblíbeného D&M nebo Rossmanu. Díky bohu za skvělé youtuberky a blogerky, které novinky dostávají darem nebo si je i samy koupí, aby je pro nás, kosmetické mini-nadšence zrecenzovaly. Já jsem sice od zastoupení D&M nedostala žádný balíček, který by mi rozzářil den, zato jsem dostala balíček od nejmenovaného serveru, který mi čas od času dělá obrovskou radost. A co jsem v balíčku našla? Samozřejmě, že super novinku od Dermacolu!

Bronzující paletka mi ihned střelila do očí. Viděla jsem ji na videích Petrylovelyhair, Violent Lullaby, pokud se nemýlím, tak i Péťa Kopolovičová (snad jsem to napsala správně) točila extra video o těchto Dermacolých novinkách. Strašně moc mě navnadily na novinky od této skvělé značky, dokonce natolik, že jsem se na všechno musela jít osobně do D&M podívat (když jsem měla tu možnost kolem něj jít). Ceny mě ale opět odradily a já s prázdnou z D&M odešla. Na druhou stranu jsem byla pyšná, že jsem neporušila svůj nakupovací stop, který v ten den na kosmetiku platil, nikoliv na oblečení. Tudíž jsem za novou paletku byla dost ráda a nadšeně ji otevírala.

Povím vám, nikdy mi netrvalo tak dlouho otevřít jakoukoliv paletku nebo tvářenku tak, jako to bylo u téhle. Přitom je to naprosto jednoduché, jemně zmáčknout otevírání a olalá, hotovo, paletka je otevřená. (Nemám ráda, když ve všem hledám složitosti). Paletka mě zaujala hlavně svojí velikostí, horní část, jakýsi lesklý bronzer mě upoutal svojí velikostí a přinesl mi neskutečné opojení při jeho testování. Ta barva... Ten lesk... Ta pigmentace... Ta máslovitost. Byla jsem v 2156164131564 nebi, spokojená, nadšená a natěšená na její použití.

Dolní část mě zaujala svým tmavým provedením. Nedokázala jsem si představit, jak takovou hovínkovou tmavou barvu budu nanášet pod lícní kosti, když budu dělat světoznámou rybičku. Světě div se, stačí správný štětec, šikovné ručičky a vše vypadá jako přírodní! "Toto nebyt žadna plastika, toto byt original"...
A jak jsem tak blaze "swatchovala" a áchovala a óchovala, cosi mi pod rukami zavonělo. Při hledání oné vůně jsem možná vypadala jako pes hledající kořist, ale nemohla jsem přijít na to, co provonělo část mého pokoje. Že by paletka? Přičuchla si a znova "mmmmovala". Byla jsem opět v 2156164131564 nebi, opět spokojená, nadšená,... Netušila jsem, že vůně paletky nebude tou poslední věcí, která mě na ní mile překvapí.

Paletka se bohužel jako bronzer neosvědčila, asi nejsem správný adept na dělání rybiček při jejím nanášení a asi se hold můj obličej nedokáže smířit s tím, že by se díky jednomu bronzeru jen tak přetransformoval. A tak jsem dělala hokusy pokusy a matlala to všechno na oči. Zlatavou na celé oční víčko, hnědou do záhybu a Gabriellku Salvete do vnitřního koutku. Poplácala jsem se po rameni, protože... BOŽÍČKU ANO! TO JE ONO! Nikdy jsem nebyla schopná si na očích vytvořit tak skvělý letní look. Jsem nadšená, naprosto, naprosto!!!

Pokud paletku nedostanete zadarmo, nebudete si ji chtít koupit, alespoň jděte a čuchejte u stojanů tak, jako já. Protože ta vůně! To je něco neskutečného. Asi napíšu zastoupení Dermacolu, ať mi písne, cože to za parfém s tak úžasnou citrusovo-kokosovou vůní je. :-)

Mé cíle na letošní prázdniny!

Zdravím mé milé čtenáře,
letošní léto je v plném proudu a já si jej užívám naplno. Tento rok jsem si dala jakási malinká předsevzetí, která by měla představovat mé cíle, které bych za toto léto měla splnit, docílit jich a dokázat si, že na takové věci mám nebo se v nich zlepšit. Je totiž spousta věcí, které přes školní rok nestíhám, nemám na ně čas nebo náladu. A protože je léto charakteristické tím, že se většina naší populace nudí, já jsem se rozhodla s tím zatočit.

1. Naučit se vařit
Jsem naprostý antitalent v kuchyni. Resp. mě by to šlo, ale málokdy se k plotně dostanu, protože o nákupy se stará mamka a ta většinou při výběru potravin ví, co bude k večeři. Proto je mi trapné ji žádat o suroviny k jídlům, které bych chtěla já. Na druhou stranu jsem se rozhodla, že denní nákupy převezmu do rukou já. Mamka bude mít o to méně starostí, zbytečných zastávek v obchodě po práci a navíc bude mít doma teplou večeři. No nejsem já vzorná dcera?

2. Naučit se ruční práce
Být více kreativní a zručný člověk je mým snem už dlouhá léta. Jsem spíš ten typ člověka, který má více v hlavě, než v rukách, a proto u mě kreslení, malování nebo navlékání korálků není na denním pořádku. Já spíše lehnu s knihou, napíšu článek, zkouknu videa a nebo sama filozofuji s mým imaginárním kámošem (ne, nejsem magor). A tak od zítřka začínám tvořit, začnu s Lucky stars a uvidíme, kam mé nároky poplují dále.

3. Natočit videa
Opět mi prvák zabránil se Youtube věnovat. Přitom je točení má velká vášeň a před kamerou jsem zkrátka jako doma. (Vlastně já doma jsem, ale... no prostě mě chápete). Dnešek byl velice plodným dnem, kdy jsem natočila hned dvě videa, z toho jedno budete moc vidět v průběhu tohoto týdne! :-)

4. Zdokonalit AJ + NJ
Hahááá, tak jestli se k tomuhle někdy dostanu, budu fakt borec. Má vidina v tom, jak za prázdniny přečtu alespoň jednu anglickou knihu, je fakt pouze vidina a uvidíme, zda-li ji někdy uskutečním. Každopádně nad knihu s němčinou určitě jednou zalehnu, protože v ní jaksi prokrastinuji a musím ji zdokonalit, pokud se chci trochu v sousedním Rakousku dorozumět.

5. Navštívit nová místa
Jsem obrovský výletník a i když se to nezdá, ráda navštěvuji nová místa, zkouším nové věci a nerada se v něčem opakuji. Moc ráda bych se podívala např. (teď se nesmějte) na skládku v Jindřichově Hradci. Né fakt, prosím prosím, nesmějte se. Ani se tak nejedná o skládku, jako spíš o obrovský kopec, ze kterého je údajně vidět celý Hradec. A to by pro mě opravdu byla obrovská vášeň!

6. Zhlédnout Hobita a Harryho Pottera
Tak tohle předsevzetí jsem si dala již na začátku roku. Vlastně jsem HP slíbila mé spolužačce, která mi donekonečna vyčítá, jak jsem doteď mohla nevidět tuhle slavnou pohádko-nevim co. A je mi opravdu už trapné, když se pokaždé mí přátelé baví o nějakých postavách z tohoto filmu a já zatraceně nevím, o koho jde. Hobita jsem slíbila mému přítelovi, protože se chceme 17.12. 2014 vydat na premiéru 3. dílu, tak snad to stihnu do té doby zkouknout.

7. Přečíst Divergenci, ...
Jsem knihomolka a  a tuto knihu jsem již jednou četla, asi před 3 lety. Nyní se s touto trilogií roztrhl pytel a všichni jsou jak z knih, tak i z filmu nadšení. A je mi opravdu divné říkat, jak moc jsem tuto knihu četla a přitom si vůbec nepamatuji, o čem kniha byla. (Jediné co si pamatuji je, že proti sobě bojovaly dvě strany... nebo ne?)

8. Přátelit se
Poznala jsem nové lidi, a staré přátele zavrhla, nebo spíš se s nimi přestal stýkat, a to mě mrzí nejvíce. Mé přátele miluji a dala bych za ně cokoliv, proto se s nimi budu scházet více a více. Navíc budu opět navštěvovat moji babičku, kterou jsem strašně dlouho neviděla a budu se snažit nahnat ty tři roky, kdy jsem
ji nenavštěvovala.

Tak jo, myslím si, že je toho opravdu hodně a rozhodně mi držte palce, abych to stihla, protože dva měsíce jsou opravdu málo. Mějte se krásně.

Všechna má pleťová kosmetika letí do koše!

Zdravím, dnes hlavně mé čtenářky...

...protože jistě vím, že tento článek kluci rozhodně číst nebudou (bůh ví, jestli můj blog vůbec čtou kluci). Strašně mi chybí kosmetika, móda a klábosení ohledně těchto témat. A protože zde na blogu byly v poslední době častokrát různé úvahy, deníčky a fotky, chtěla bych se na kosmetiku dnes zaměřit, ale spíše v negativním slova smyslu.

Je to asi týden, resp. 6 dní, kdy jsem navštívila mojí nově objevnou kosmetičku a Salon U Tří lvů v Českých Budějovicích, o kterém jste si mimo jiné mohli přečíst i mé dojmy a já doufám, že už některá z vás udělala to správné rozhodnutí jako já a Salon U Tří lvů navštívila. Je to bezpochyby skvělé prostředí, kde vám udělají a připraví procedury vhodné pro vaší pleť. Od té doby jsem se přistihla při tom, když jsem začala být ke všem mým přípravkům na pleť skeptická a odmítám je používat. Důvěru mám pouze ve třech věcech, a to v mé kosmetičce Míše, micelárce od Biodermy a v mé nové lampě "Bioptronce", o které bych ráda řekla pár slov o pár odstavců níže.

Má pleť je od poslední návštěvy salonu jako vyměněná. Je sice pravda, že se ještě nyní zotavuje z několika zákroků, které jí byly pleti poskytnuty, každopádně si laboží v tom, že může dýchat a není ucpaná kdejakými makeupy nebo pudry, korektory a krémy. Zkrátka ji nechávám tak, jak má být. Bez nějaké hydratace (jelikož má pleť to tolik nepotřebuje a ano vím, hydratace je sice důležitá, ale má pleť je na ní nesmírně citlivá), bez nějaké péče (pokud nepočítám svoji micelárku, kterou používám k čištění pleti ráno a večer) a bez nějakých zbytečných "mačkacích" procesů.

Když jsem tak prohlížela mojí poličku v koupelně plnou zbytečných krémů, gelů, peelingů a masek, uvědomila jsem si, jak jsem mohla všechno tohle "svinstvo" na svojí pleť patlat. Jak jsem ji s tím mohla tolik zatěžovat? U některých produktů jsem si důvěru nevybudovala ani po x týdnech jejich používání a některé nebudu používat zkrátka proto, že svoji pleť nechci ničím zatěžovat, ale mimo jiné jsou fajn.

A když bych se vrátila k předešlému odstavci, ráda bych vám něco řekla o mé nové pomůcce, a sice o lampě Bioptron. Kompletní velká recenze by měla zde na blogu být v průběhu jednoho měsíce, protože bude chvíli trvat, než ji ozkouším. Lampu jsem k mému štěstí dostala jako dárek, proto jsem za ní nemusela dávat tu nechutnou sumu, tedy 20 000,-. Lampa je ale skvělá a každý, kdo ví o tom, že ji mám, mě uklidňuje slovy, že pokud Bioptronku mám, jsem zachráněná. A tak děkuji těm, kteří mi ji poslali, protože má pleť je zkrátka spokojená. (Prozatím vám její foto nebudu ukazovat, počkejte si :-)...)

Takže bych to mohla shrnout i tak, že má pleť je šťastná s těmito dvěma věcmi a jednou osobou, kterou má má pleť tuze ráda.

Byla potřeba zasáhnout a probudit se! - úvahy náctileté

Ahoj mí milí čtenáři,
je to asi týden, co jsem s mým přítelem vedla vážnou debatu. Nechce se mi to zde nějak extra rozebírat, každopádně jde o mé stravovací návyky/nenávyky, která silně souvisí se cvičením a "zdravou" stravou. Do takového období jsem spadla asi před 3 měsíci, kdy jsem si spolu s mojí spolužačkou řekla, že budeme jíst zdravě a do školy si budeme nosit salátky a light sračičky. No, je to jedno z mých nejvíce nerozumných rozhodnutí a já bych si za toto hrůzostrašné období měla dát facku. FACE PAAAAAALM!!!

Za tyto tři měsíce jsem se naprosto ponížila, ztratila v sobě kontrolu, ztratila v sobě samé důvěru a klesla na slabé dno, kdy jsem byla jen jedna z těch dalších holek, které řešily každý tuk obsáhlý v jídle, který zrovna konzumovaly. A ten pocit, že já byla jednou z těch, mě naprosto děsí a z lásky k mému tělu se stala nenávist. Když přítel zjistil, že mám výčitky svědomí i díky snědeným brambůrkům, asi nejspíš byla potřeba s tím něco udělat, a tak mi vysvětlil koloběh tuků, těla a spalování.

Dala jsem si dvě a dvě dohromady a zjistila, že jsem dělala celou dobu neskutečnou chybu. Kam se podělo mé tělo předtím, než jsem jedla zdravě? Vyniklé svaly na břiše, síla do cvičebních plánů a chuť běhat? Čím to asi tak může vše být? Že by špatné spojení zdravé stravy s posilováním? Do mého těla jsem totiž vkládala minimální příjem tuků, nejedla téměř nic smaženého, pouze samou zeleninu a ovoce. Byla jsem strašně zesláblá, chtěla jsem to zachránit.

A tak jsem začala, celý týden jím, co se mi zachce, ale stále pravidelně, bez čokolád, brambůrků, no prostě smaženejch kejd. Ale vychutnávám si obědy, jako jsou zapečené brambory, steak, špagety se smetanou, uzený s okurkou a brusinkovým dipem... Nemám už ani chuť si dát facky, když cokoliv po páté dám do pusy. Jsem zkrátka šťastnější, cvičím o sto šest s dobrou náladou (momentálně one week shreed) a jsem prostě spokojená. Nekazím si ničím prázdniny a nemyslím na to, zda-li můj špíček na břiše povyrostl a druhý den zase "splaskl". Protože mé tělo je prostě nevyzpytatelné, ale silné a odvážné a já jej opět miluji.

I přes ty tři měsíce slepoty ve stravování.

Má první návštěva kosmetické salonu: Kosmetický salon "U Tří lvů" + FOTO

Zdravím mé milé čtenáře a čtenářky,

dnešek se pro mě stal opět dnem uvědomění a poznání, a sice jsem si do hlavy zapsala, že starat se o pleť, je pro mě odteď opravdovou nutností, protože akné a jeho nemilé útoky na mojí pleť jsou dost viditelné, bolestivé a nepříjemné. Po letech boje s akné, používání různých přípravků na pleť, omezení čokolád a ostatních škodlivých zabijáků, jsem bez výsledků usoudila, že profesionální pomoc bude pro mojí pleť milou zkušeností, darem a pomocí. A tak jsem brouzdala na internetu a hledala vhodné kosmetické salony, kde by mi nejen poradili, jak s pletí zacházet a co omezit, ale také by mi pleť ošetřili. Pro mě studentku jsou rozhodně příjemnější lacinější ošetření, a tak jsem vyhledávala pomoc, která by mi připravila procedury levnější, ale přesto účinné.

Na internetu jsem narazila na kosmetický salon, který sídlí v Českých Budějovicích a nese název "Kosmetický salon U Tří lvů". Hned druhý den jsem jej navštívila a vstoupila tak do příjemného prostředí, kde mě přivítala příjemná paní Míša, která mi nejdříve popsala procedury, které bude na mé pleti provádět a také mi řekla něco málo o nových přístrojích pomáhajících na problematickou pleť.

Prostředí samotného salonu je velmi příjemné. Nepřipadala jsem si v něm jako ve sterilní ordinaci, kde čekáte to nejhorší. A protože to byla má první zkušenost, kdy mi někdo cizí cokoliv dělal s pletí, moc jsem se těšila a má zvědavost překračovala své hranice. Nešlo si nevšimnout spousty přístrojů, které jsem vůbec neznala do té doby, než se samy vyskytly na mé pleti. Také jsem se poptala na produkty značek, o kterých jsem doposud neslyšela, ale kupodivu jsem jim důvěřovala mnohem více, než značkám drogerkovým, které denně používám.

A tak jsem si po několika minutách zkoumání lehla na lehátko a netrpělivě čekala na to, co mě v příštích minutách bude čekat. Paní Míša započala péči klasickým čištěním pleti, které bylo velmi příjemné a zbavilo tak mé pleti přebytečných nečistot, jako je make-up a klasická nečistota, která se tvoří na každé pleti. Má pleť vrněla blahem, protože byla příjemně promasírovaná, vyčištěna a připravena na další kroky.

Následovala, pro mě doposud neznámá, galvanická žehlička. Než jsem tento přístroj viděla, myslela jsem si, že se jedná o klasickou žehličku na vlasy. Před jejím použitím mi Míša na pleť nanesla gel, který napomohl k tomu, aby práce s žehličkou byla jednodušší a zároveň byl díky žehličce do pleti krásně vstřebán. Galvanická žehlička funguje za účelem hloubkového čištění pleti, hydrataci a také k vyhlazení vrásek a obnově buněk. To si myslím, že je pro pleť nezbytné a vlastně snad nejdůležitější vůbec. Žehlička příjemně hřála a já při jejím klouzání po obličeji málem usnula blahem. :-)

Při pohledu na další přístroj mi stouply chloupky na rukou. Zalekla jsem se dalšího pomocníka, kterým byla tzv. "ultrazvuková špachtle". Mě připomínala klasický zastřihávač vlasů, možná proto jsem se takové věci bála. Při aplikaci tohoto přístroje jsem se zájmem poslouchala Míšu, která tuto špachtli charakterizovala jako přístroj, který slouží jako náhrada mačkání, nebolí a nenarušuje pokožku.

Poté přišly na řadu věci, o které jsem si trochu sama řekla. Rozhodně nesmělo chybět nabarvení obočí a jeho následné trhání, díky kterému mám konečně tvar, podle kterého si obočí budu trhat, a také depilace mého malého knírku. Světě div se, jsem o několik gramů lehčí!

Na řadě byla poslední procedura, před kterou mě Míša trochu varovala, ale já byla statečná, protože nic horšího než zubařka být prostě nemůže. Proto jsem ze sloupávací masky od španelské značky Skeyndor nebyla až tolik, jak se říká, "odvařená". Ale mé klidné představy se staly pravým opakem a já nad sloupáváním této černé hmoty kňučela jako pes, ale zvládla jsem to.

S kosmetickým salonem jsem velmi spokojená a rozhodně tato návštěva nebyla poslední návštěvou, protože již za měsíc mám v plánu toto místo navštívit znovu. Tudíž neváhejte a navštivte salon také. A na své si mimochodem také přijdou nejen starší dámy, kterým bude dopřána velká spousta jiných procedur (viz odstavec níže). Za mě pro tento salon rozhodně palec nahoru!

Další služby, které kosmetický salon U Tří lvů nabízí:

PLEŤ:
- ošetření se značkou Afrodita – např. maska s kousky 24 karátového zlata
- gelové kolagenové masky se zlatem, s aloe vera ke zklidnění pokožky, s výtažky z grapefruitu
   ke stažení pórů
- masáže obličeje, krku, dekoltu a mikromasáž očního okolí
  enzymatické a chemické peelingy (chemický peeling má výsledky botoxu, je neinvazivní)
- ošetření dermarollerem - výrazně aktivuje tvorbu kolagenu,dochází k výraznému zlepšení stavu vrásek a        textury pleti,zesvětluje pigmentové skvrny ...
- barvení řas, obočí a trvalá na řasy
- depilace horkým voskem
- depilace cukrovou pastou
- trvalé depilace laserem

MANIKÚRA:
- Klasická manikúra
- P-Shine – Japonská manikúra – výživa nehtů zaleštěním pasty a pudru
- Gel lak – zpevnění přírodních nehtů UV gely – nehtové lůžko se neničí jako u klasických gelových nehtů
- Prodloužení nehtů formou French tipped s pomocí gel laků
- Parafínový zábal rukou – regenuruje a vyživuje pokožku

OSTATNÍ:
Masky na ruce

Líčení – denní, večerní svatební

KONTAKT:
Michaela Fišerová
Tel.: 736 637 455

e-mail: mfiserova93@gmail.com

ADRESA:
U tří lvů 4 (bývalá Říhárna – nad lékárnou)

České Budějovice 37001