neděle 21. září 2014

Jak se mé představy zhroutily - 3 měsíce bez běhu!

Ahoj mí drazí,
dnešní článek nebude jiný, než deníčkovský. V poslední době sleduji, že žádné jiné články u mě na blogu nejsou k vidění, za což se moc omlouvám, ale čas na focení outfitů není a recenzování kosmetiky mé psací potřeby tolik nenaplňuje, tudíž se spolehnu na účinný deníček, který vždy téměř každého potěšil hlavně kvůli tomu, že můžete nahlédnout do mého soukromí.

O mé fyzičce, mých fyzických schopnostech a sportovních aktivitách tu byla článků opravdu hora. Dnešním tématem bude kupodivu opět podobné téma, která vám snad na závěr shrne, jak to se mnou a se cvičením tedy nakonec bude.

Poslední měsíc byl hodně odvykací, nechala jsem všech bláznivých workoutů a začala cvičit pouze příležitostně, resp. když se mi chtělo. Běhala jsem jednou za týden a všemu dávala volný průběh. Ani nevím, zda-li mi to tak vyhovovalo. Měla jsem samozřejmě špatné svědomí z toho, že jsem se sebou nic nedělala, ale na druhou stranu jsem si nemusela lámat hlavu s tím, kdy si stihnu na půl hodiny zacvičit!


Návštěva ortopedie mi zachránila mé marnivé představy o krásném těle a zároveň zbořila sen zlepšit se v atletice. Jaký byl vůbec k tomuto snu důvod? Fotku jste viděli na instagramu, u ní stál popisek: "Dnešní závody mi připomněly, na čem mi dřív tolik záleželo... Ano atletiko, vracím se k tobě." Při odjezdu domů ze závodů, ve sportovním oblečení a s vědomím úspěchu jsem si představovala následující dny ve sportovním nadšení. Těšila jsem se z vlastních tréninků, naběhaných kol na stadionu, odposilovaných dní doma. Až se mi druhý den zbořily představy.

Doktorka mi udělala rentgen a kompletní vyšetření zad, čímž mi neudělala moc hezkou představu z následujících měsíců. Oznámila mi, že musím na 3 měsíce vynechat běh, což byla obrovská rána po pás. Běh miluji a je to pro mě nejúčinnější způsob cvičení. A hlavně, musela jsem smazat všechny představy o proběhaných kolech na stadionu, protože nemohu jak běhat, tak i skákat.

A tak jsem se dnes vrátila tam, kde jsem byla dříve. Stoupla si před notebook a odcvičila si hodinové pilates. Naštěstí to pro mě nebylo takové moření, jako vždy, protože v nich nebylo cardio, které mám mimochodem také zakázané. A tak mám každý den naplnění různými aktivitami. Např. rychlochůze, jóga a posilování.

Ani nevíte, jak se nemohu dočkat nového roku. Až si zase zkusím, jaké to je běhat, rozpohybovat své nohy... Teď tento pocit na pár měsíců neucítím a já nevím, jak to zvládnu. Běh je pro mě vším a mám o něj přijít? A co teprve airsoft?