neděle 15. března 2015

Nejhorší pesimistický článek v historii mého blogu!

Mí drazí čtenáři, doufám, že jste si nezvykli na mé optimistické články plné nadšení a motivujícího kouzla, protože dnes bude článek pravým opakem. Občas je potřeba vše obrátit vzhůru nohama.


Asi jsem se stala rozmazlenou. Zvykla jsem si na to, že vše, co mi doposud ve škole prošlo na výbornou, se otočilo a já se nestíhám divit, jak moc se mi to pod rukama hroutí. Do školy nyní chodím se strachem a obrovskou nechutí. Každý test, který mě čeká, vidím jako černou díru plnou neznáma, do všeho vstupuji s obrovskou nejistotou a v ničem si nevěřím. Nejhorší je, že nic z toho všeho se mi nepodobá, protože já jsem vždy byla pravým opakem. Do školy jsem chodila s nadšením a pocitem, že vše umím na 100%. Nad všemi testy jsem si prokřupala prsty a začala psát. V současné době při pohledu na test dostanu závratě a chci utéct.


Nikdy jsem nebyla tolik sobecká, abych se nad pokaženou písemkou rozbrečela. Abych přede vším utíkala. Nikdy se mi nestalo, že bych se NEtěšila na výsledky písemek, protože jsem vždy věřila ve výbornou. Dnes doufám v dobrou.

Vše se snažím něčím nahrazovat. Neúspěchy ve škole se snažím vykompenzovat s úspěchy ve sportu a v osobním životě. Avšak i zde se mi z velké části nedaří. Nevím, jak se svými dny naložit, a když se snažím získat inspiraci z vlastních článků, začínám získávat pocit, že mi nejde už ani psaní. A tak se snažím vyběhnout do přírody a pokořit rekordy. Minulé pondělí jsem uběhla 14km, doběhla neskutečně nadšená. Bohužel jsem ve chvíli, kdy jsem dostala portfolio z matematiky do ruky, ztratila všechno nadšení a opět pocítila nepříjemný svírající pocit v břiše.


Jediné, co mě momentálně drží nad vodou, je vidina dokonalého týdne v Itálii a několika hodin denně na sjezdovce. Těšit se je přeci skvělé, a když mám tak úžasné plány, které se uskuteční již za týden, nemohu si stěžovat. Snad tam na vše zapomenu a vyjdu po týdnu do školy jako vyměněná. Bez starostí, krásných vzpomínek a se spoustou sil na zbytek druháku.


Tak mi prosím držte palce a myslete na mé rozlomené sebevědomí, které marnivě sbírám po zemi. J