pondělí 30. března 2015

Článek, o kterých nechcete přijít - týden v Itálii [MNOHO FOTEK]

Přeju krásný večer,
doporučuji vám si udělat teplý čaj, kafe, zabalit se do deky a číst. Jelikož  a protože nastal ten den, kdy bude článek plný naprosté nostalgie a nádherných vzpomínek z týdne plného srandy a poznání. Ano, povím vám o tom nejvíce vydařeném lyžařském výcviku na světě!


Začalo to devítihodinovou cestou do Aprici, která byla dost náročná, ovšem zpět o něco lepší. Do Itálie jsem jela poprvé, a proto jsem se celou cestu kochala nádherným výhledem na pole posetá vysázeným hroznovým vínem a stromky jablek. Zároveň jsem si vychutnávala teplý čaj z domova, který mi připomínal místo, ze kterého jsem odjížděla s trochou úzkosti.

Itálie je nádherná a Dolomity ještě více. Celé panorama zasněžených vrcholků mi vyrazilo dech a já byla z celé této „vyjížďky“ nadšená. Myslím si, že by mi stačil pouhý výhled a mohla bych jet na 100% spokojená domů. Věděla jsem, že mě ale čeká nádherných 5 dní plných lyžování a nových přátel. A to vše se stalo nádhernou skutečností.


První dojmy z Aprici byly trochu úzkostlivé. Nulové množství sněhu v tomto předraženém městečku mě přimělo začít váhat nad vidinou úžasného lyžování. Ubytování a celý hotel nebyl špatný, Stela Alpina je vcelku příjemné ubytování, ale pozor na tekoucí sprchové kouty a nedostatek vařeček!

První den lyžování byl dokonalý. Sníh byl dopoledne trochu namrzlý, zkrátka krásný prašan a já lyžovala plná dojmů a blaha. Odpoledne jsme si tolik neužívali, sníh byl těžký z důvodu vysokých teplot a celkově to nebylo k tomu. A tak jsem doufala, že se alespoň vyvede večer strávený s přáteli.


Náš pokoj se stal jídelnou, společenskou místností, velkovýrobnou palačinek a ze vzduchu nebyla cítit tráva ani alkohol, ale přátelství a radost. Všechny body vám následně s radostí vysvětlím.

Náš pokoj jako jídelna


Častokrát se nám totiž stávalo, že si k nám „sousedi“ přinesli večeři a s naprostou radostí se navečeřeli v naší přítomnosti, což je moc milé. Ovšem rušení snídání našimi spolužáky, kdy jsem vypadala jako vrabčák poštípaný komáry, nebylo zrovna dvakrát příjemné.

Náš pokoj jako společenská místnost


Každý večer se v našem pokoji pořádalo společné zasedání, valná hromada,… Říkejte tomu, jak chcete. Kolem stolu se posadilo 7 lidí, z toho jeden šerif, pár lidí pomocníci šerifa, zbytek odpadlíci nebo banditi. A hrál se BANG!, který jsem se snažila první večer co nejvíce pochopit, ale myslím si, že jsem v něm nebyla ani na konci týdne takový expert jako ostatní.


Náš pokoj jako velkovýrobna palačinek


Zkrátka a jednoduše se nám seběhly chuťové buňky, a když mi kamarád řekl, že umí palačinky, plán byl jasný. Nakoupit litr mléka, k tomu půl kila mouky a plato vajec. Z našeho obrovského nadšení, že budeme dělat palačinky, jsme tuto novinu oznámili téměř všem a pak se k nám nahrnul téměř celý hotel. Takže jsme smažili a smažili a nyní jsem přeborník v super obracení palačinek ve vzduchu. HAHA!




Náš pokoj se spoustou nostalgie a přátelského pouta


Večery se spolužáky byly pro mě neskutečně vzácné, milovala jsem ty chvíle, kdy jsem si s nimi mohla sednout a probrat vše, co se ve škole o přestávkách nestihne. Nechyběly ani různé vtipy, několik nezapomenutelných vzpomínek, které si v normální všední dny nevybavíme a také plánování toho, co bychom spolu mohli ještě prožít. Musím říct, že po tom všem jsem dnes do třídy šla jako naprosto šťastná holka plná přátelské lásky! J


Co se týče samotné Aprici, jak jsem zmiňovala na začátku článku, je předražená. Ale za ty společné procházky s přáteli to stálo. A i když toto jídlo není pro Itálii charakteristické, zkuste jejich výborný kebab. Jsou tam moc hodní kuchaři, kteří vám za hezký úsměv naloží dvakrát tolik. J A nesmím zapomenout na výborné lasagne, za které jsem dala neuvěřitelných 9€. No jo, hold se přes tu kapsu plácnout musím.



Tak jo, zbytek nostalgie si nechám ve svých vzpomínkách, které jsou vzácné natolik, že se o ně budu dělit zkrátka až na další společné akci s přáteli. Krásný zbytek dne!