sobota 11. dubna 2015

Proč jsem byla dva týdny neaktivní?

Konečně nastal den, abych se odhodlala napsat další článek. Blog zel prázdnotou asi dva týdny v kuse a já na něj dennodenně myslela, dennodenně se pokoušela o pár chytrých slov z mé zamindrákované palice, ale nebyla jsem schopná dát cokoliv dohromady. A tak jsem tu dnes, po týdnu plném stresu a zároveň nekonečně mnoho akcích s mými přáteli, kteří mě teď nejvíce podporují.


K tomu, co se stalo se nikdy vracet nebudu a ani nyní se nebudu zmiňovat o tom, co zapříčinilo mou dlouhodobou aktivitu, každopádně si myslím, že časem poznáte, o co vlastně šlo. Většina mých přátel o tom všem ví a byla bych ráda, kdyby se o tom tady na blogu nezmiňovali, moc by to pomohlo nejen mému soukromí, ale i mé náladě.

Abychom přešli z té nejhorší vlny k té o trochu lepší, ale za to stále negativní, mám pro vás opět pár novinek, které byste měli vědět. Můj blog se dlouhou dobu nese v duchu sportu, kosmetiky, deníčku a módy. Sport ale budu muset na minimálně měsíc omezit. Jestli jste četli můj předešlý článek plný nadšení a euforie, mohli jste se dočíst několika zajímavých věcí, které se udály na lyžařském výcviku. Jako třeba například zranění kolene, které nese následky dodnes a právě proto musím sport omezit. Je to pro mě mučení, obzvlášť teď, když je venku krásně a já nemohu vyběhnout. Pociťuji na sobě, že jsem často unavená, bez energie a s častými migrénami, ale já to beru jako takovou ozdravnou kúru. Protože až se po měsíci opět obuju do běžeckých bot, už mě nikdo nikdy nezastaví. Pokud tedy nepojedu znovu na lyžák (což mám mimochodem opravdu v plánu).


Svůj drahocenný čas moc nevyužívám, sedím většinu času doma a přemýšlím, co bych pro sebe mohla udělat. A tak si čtu, učím se, protože jsem se známkami trochu klesla a rozhodně nehodlám mít trojku na vysvědčení. A když už se mi nechce rozvíjet slovní zásoba, otevřu facebook a píšu si s přáteli. Je to strašně, neohrabané a pro mě naprosto úmorné, ale teď jsem ve fázi, kdy potřebuju maximální společnost. Nedělám věci, při kterých nepřicházím na jiné myšlenky. Proto třeba zůstávám v Českých Budějovicích až do večera, jsem s přáteli, chodím na zmrzku, do čajovny. Snažím se se věnovat těm, které jsem dlouho zanedbávala.


Celá tahle špatná situace mi přinesla mnohem lepší vztah s mou mamkou, které jsem teď schopná říct téměř vše, což je obrovský rozdíl od předešlých let. A proto s ní trávím i více času, občas si s ní sednu a poklábosím o tom, co mě ve škole nesmírně štve. A nebo chodím sama ven a poznávám místa, která jsem doposud ještě nikdy nenavštívila.

Jsem momentálně takový individualista, který má kolem sebe ty nejlepší lidi na světě a kteří jej podporují dnem i nocí. Já vám za to všechno děkuju a doufám, že vás to nepřestane bavit. :-P A děkuju i vám, mí drazí čtenáři, kteří jste se mnou měli obrovskou trpělivost a navštívili můj blog i po tak dlouhé době. :-)


Slibuji, že příští článek nebude tak strašně formální a informativní, jako ten dnešní. Ale potřebovala jsem vám vysvětlit, co se vlastně stalo a doufám, že je to tímto uzavřené a já začnu nanovo. :-)