neděle 10. května 2015

Jak mi šel ze stresující Prahy mráz po zádech!

Den v Praze mě přiměl k tomu, abych o jednom velmi viditelném faktoru, který z mé dobré nálady udělal dost negativní, napsala kratičký úvahový článek. A protože jsem dívka z malého města, která na větší ruch v ulicích není zvyklá (i když denně navštěvuji město, ve kterém to ale není až tak intenzivní), musím si trochu postěžovat.


Miluji procházky, klidné, bez spěchání, po boku těch, které mám nejraději. Když se ale proti mně hrnou kvanta neznámých lidí, do toho Švédové v modro-žlutých dresech a podezřelí Rusové, snažím se co nejrychleji utéct. Jenže na Václavském náměstí není kam. Všude samý Gate, NY nebo H&M, do toho předražený Starbucks a další pofiderní kavárny. A tak unikám do Bontonlandu, ke kterému jsme si spolu se spolužačkou od poslední návštěvy vybudovaly silný vztah. Ten nás ale zachránil jen na chvíli.

Při úniku s prázdnýma rukama míříme směrem k Paladiu, které obě k smrti nenávidíme, ale prostě nás tam kroky nesou. Jako by to byla naše povinnost, jít do Paladia při každé návštěvě Prahy. Po celodenním chození v ZOO nás začínají bolet nohy, hlavy, ruce, zkrátka vše… A my opět litujeme, proč jsme vůbec do toho obchoďáku vkročily. Další masy lidí, neznámých tváří a netrpělivých shopaholiček, které se snad snaží po chodbách tohoto „centra“ vytvořit tornádo.


Zalezu si proto do převoněného Lushe, který projdu rychlostí blesku a zavítám do Sephory, která mě svými cenami zase rychle vyžene ven. Sázím proto alespoň na M&S, kde mi náladu zpříjemní prodavač a jeho vtípky o tom, že jedna čokoládka z M&S k tomu humusu a mrkvičkám, co jsem si zakoupila, rozhodně nerozhodí mou váhu. S úsměvem odcházím nejspíš z jediného, klidného a příjemného místa v celém tom chaosu.


Hodinová procházka po Paladiu nás utvrdila ve stejném názoru – příště si Prahu vychutnáme. Proč se honit za oblečením, které seženeme i v jiném městě? A proč se zbytečně stresovat nedostatkem času na navštívení dalšího bilionu obchodů, ve kterých si stejně nic nekoupíme? My máme s Martinou jasno, příště dáme peníze raději pouličním umělcům, než předraženým tričkům. :-)


A co vy a rušné ulice? Unikáte jim nebo si v nich libujete? :-)