LIPNO: Nezapomenutelný týden + hromada fotek!

Zdravím vás,

konečně odpočatá a plná energie se s vámi podělit o další zážitky, které se vryly do mé paměti, a na které budu nyní vzpomínat s obrovskou radostí a nostalgií tak, jako na všechny zážitky po boku mých přátel a několika probděných nocí se smíchem a bláznivými hláškami. Dobrá, probděné noci jsem tento týden s přáteli nezažila, vzhledem k tomu, že jsme byli na sportovním kurzu, kde jsme po celém dni vždy zabrali, jak kdybychom celé týdny nespali.

Přijeli jsme na Lipno do kempu VillaBohemia, který nás mile překvapil dost luxusně vybavenými chatkami, kurtem na hraní volejbalu, nohejbalu, zkrátka všemožného balu, k tomu mnoho místa na další míčové i nemíčové hry. Ještě k tomu všemu se přímo před chatkami rozprostíralo přenádherné Lipno, u kterého jsme každý den sledovali západy slunce, ať už při telefonátech s našimi blízkými, nebo jen tak sami s přáteli, při dlouhých rozhovorech o všem, co nás štve nebo nás hřeje na srdci.

O počasí na Lipně bych tady mohla rozmlouvat dlouho, ale když vám to řeknu ve zkratce, žádná sláva to nebyla. Každopádně i krásných 18°C nám stačilo na to se vykopat v nádrži, která měla ještě více stupňů, než vzduch. A to vše se vším oblečením a záchrannými vestami, které jsme měli kvůli výuce na kánoích.

Lipno mi vyrazilo dech

90km najetých v okolí Lipna mi otevřelo oči a já poznala nádheru naší země. A to myslím doslova. Kopce a všechna příroda, kterou jsme projížděli, mě dostala pořádně do sedla mého kola. A já nestačila ochat a áchat spolu s mou kamarádkou, se kterou jsme vždy v intervalu pěti sekund šlapaly a v intervalu deseti sekund kochaly. Jednou se se vrátím. A doufám, že to bude brzy.

Co jsem se naučila?

Celý týden se nesl v poznávání nových věcí, zahrála jsem si potmě v jedenáct hodin večer fotbal, a i když mi hrozila ta nejzákeřnější rýmička na světě, hrála jsem v tričku s mým pandou a brečela smíchy pokaždé, co jsme se s kámošem dokopali a na závěr zavěsili v síti. Dokonce jsem sama jezdila v kánoi, což skončilo dalším popadáním se za břicho ve chvíli, kdy jsem vjela do křoví a učitel mě odtud páčil asi tak 5 minut. Nemohu opomenout jízdu na raftech, kde jsem se nejvíce bála sjíždění jezů. Po prvním sjezdu jsem ale nechtěla dělat nic jiného. A díky vodě jsem zjistila, že stále existují party lidí, kteří se zkrátka seberou a s flaškou vína nasednou na raft, na kterém zažijí kupu zábavy stejně jako my. Ostatně při zpívání všech českých písniček, které se nám v tu chvíli vnukly do paměti, jsme nemohli dělat nic jiného.

Co jsem si uvědomila?

Kurz mě přiměl přemýšlet sama nad sebou a srovnala jsem si všechny své priority. Uvědomila jsem si, že přátele, které jsem hledala celý svůj život, jsem našla až na střední. A díky pár společných dnům na jedné chatce jsem se poznala s lidmi, o kterých jsem měla chvílemi špatné a chvílemi dobré mínění. Přes tento týden přetrvávalo jen to dobré a já si díky tomu nakázala, že už nikdy nebudu lidi odhadovat podle prvního dojmu.

Celý týden byl naprosto skvělý a já doufám, že takových společných týdnů na střední ještě pár bude. Díky nim totiž poznávám tolik věcí, o kterých jsem doposud nevěděla. A já taková poznávání miluji.