sobota 6. června 2015

O mém novém začátku - překonání sil na UrbanTrainingu, konec s migrénami a únavou, konec s nedůležitou osobou!

Mí milí a nejdražší čtenáři,
Sedím na balkoně, je jedenáct hodin, 20° a já přemýšlím, čím začít. Od posledního vydaného článku, který jsem psala před dlouhou dobou, se stalo neskutečně mnoho věcí a já ani nevím, kde pořádně začít. Vlastně ani nevím, z jaké stránky vše pojmout.


Majáles s mými přáteli :-)

Začala bych, jako každý správný snílek a optimista, tím, že jsem neskutečně šťastná. Mé štěstí mi dodává mnoho síly, kterou nyní budu na poslední týden klasifikace ve škole potřebovat. Také mi ale dává chuť a sílu se sebou něco dělat, protože v poslední době jsem si uvědomila, že vše, co dělám, je špatně.

Díky únavě a migrénám, které mě každým dnem provázely, jsem si uvědomila, že je něco špatně. Uvědomila jsem si, že je potřeba se sebou něco dělat, protože jsem nikdy takové nálady a tolik stresu najednou na sobě nepociťovala. A nejspíš jsem takový signál potřebovala. Potřebovala jsem ten malý, nenápadný a nepatrný „šťouch“, který mě měl posunout dál. A zadařilo se!

Vrátila jsem se do starých kolejí, ale začala jsem nanovo!

Zní to možná divně a tak trochu si i odporuji, ale je to tak. To, co jsem dělala dříve, jsem vzala za ten druhý konec a nyní aktivity, které mě dříve bavily, dělám znovu, ale trochu jiným způsobem. Chci totiž minulost hodit za sebe, nechat ji a mít v hlavě a srdci jen vzpomínky, které jsou občas příjemné, občas nepříjemné. Miluji nostalgii, možná proto teď sedím na balkoně a vzpomínám na večery, kdy jsme takhle se ségrou seděly na lavičce a večeřely u zapadajícího slunce. :-) Ale občas mi ta nostalgie leze na mozek ve spojitosti s osobou, kterou jsem dříve potkávala téměř denně a vy už i nejspíš víte, o koho jde. Vše se seběhlo najednou, že jsem ani nevěděla, zdali vám o tom, co se stalo, říkat. Ale jelikož o dotyčném v poslední době na blogu nepadla ani zmínka a dokonce se vás pár lidí na vše ptalo, došlo vám asi, že toho dotyčného jsem ze svého života smazala. A vše vedlo právě k onomu novému začátku.


Poznala jsem, že cvičení není mučení!

Díky výhře lístku na facebooku, na profilu mé nejoblíbenější blogerky Terezyinoslo, jsem získala příležitost si zkusit překonat své síly pomocí UrbanTrainingu. O celém programu a kampani bych vám ráda napsala více v příštím nebo v jednom z následujících článků. Každopádně prozatím můžete zhlédnout video, které je takovým malým průřezem krásné dvouhodinovky, díky které jsem poznala, že cvičení je neskutečná zábava a rozhodně není moc fajn ji provozovat na koberci v pokojíčku.

Takže jsem začala…

…vyhledávat aktivity, které neskončí propoceným tílkem a udýchanou holkou na zemi. Snažím se vyhledávat aktivity, u kterých můžu přemýšlet, neničit sebe a své zdraví, neškodit mým zádům. Začala jsem více hrát volejbal, a i když to mým zádům moc neprospívá, hraju ho tak, aby mi to nijak neškodilo. Jezdím na bruslích a celkově volím aktivity, které mě opravdu baví, protože sport a pohyb MUSÍ být zábava!

Poprvé se opravdu těším na prázdniny

Škola a písemky, kterých je tento školní rok požehnaně, mě přiměly k tomu, abych se opravdu těšila na prázdniny. Prázdniny jako takové byly pro mě v předešlých letech nuda. Věděla jsem, že budu odtržená dva měsíce od mých přátel a budu sedět zazobaná doma. Tento rok to vypadá růžově s brigádou, a tudíž budu vůbec ráda, že nějaký svůj volný čas budu doopravdy mít. Každopádně máme s holkami naplánováno nekonečně mnoho aktivit, které prostě musíme uskutečnit!



Více toho pro vás nemám. Stejně to, co jsem dnes napsala, nebylo z daleko to, co jsem původně napsat chtěla. Ale jelikož se dostavuje menší únava a mě zítra čeká velký den, musím nabrat mnoho sil. Doufám, že dnešní článek vám dodal trochu síly, pokud se chystáte stejně jako já znovu začít. Resp. já mám ten hlavní začátek za sebou, teď je jen nutné v sobě sebrat mnoho důstojnosti a vytrvalosti a nic nevzdat, protože to by se mnou byla asi ámen! :-) Sladké sny.