Cestování pro mě nikdy nebylo to pravé ořechové. Neměla jsem
tolik možností poznávat nové kultury, ale od té doby, co jsem začala chodit na
střední školu, více cestuji, a proto cítím potřebu znát více a více nových
míst. A jedno z míst, které jsem si vždycky přála vidět, byla Anglie. Díky
příležitosti, která se naší škole a nám studentům naskytla, jsem se dostala na
místo, kde jsem za opravdu pár dní, poznala tolik nového! Tak se tímto mini
cestovním deníčkem nechte unést, stejně jako já TÉMĚŘ celou Anglií.
Místo, díky kterému mě Anglie zpočátku přestala bavit
Od Londýna, který jsme navštívili první den po příjezdu do
Anglie, jsem očekávala mnohé, ale pouze v tom pozitivním směru. Ale nikdy
by mě nenapadlo, jak neskutečně zklamaná z něj budu. Pamatuji si na ten
den, kdy jsme vjeli do Vídně a kolem nás se tyčilo nepřeberné množství
mrakodrapů, krásných parků a aktivních lidí, kteří svými běžeckými schopnosti
podupali nepřeberné množství chodníků a cest. Od Londýna jsem očekávala to
samé, ne-li lepší. Ale…
Londýn nás uvítal špinavými ulicemi, poházenými odpadky,
bezdomovci vláčící se po ulicích a po pár kilometrech i ohraným London Eye. U
Londýna budu asi hodně kritická, ale mě zkrátka jeho památky absolutně ničím
nezaujaly. Big Ben, který jsem viděla stokrát na mnoha fotografiích, jsem letmo
vyfotila a pokračovala dál bez povšimnutí. Zkrátka a jednoduše, čím více je
cokoliv zmiňované a focené, tím méně to mě jako turistu baví. A proto mě ani
předražené London Eye za 17 liber, ani Buckingham Palace a Tower Bridge
neoslovily.
Místo, které mi vyrazilo dech
Po dvou dnech v Londýně jsme se přesunuli do Plymouth,
což je městečko západně od Londýna, kam jsme jeli asi 6 hodin (normálně se tam
prý jezdí 3-4 hodiny). Díky němu jsem si začala uvědomovat, že soudit zemi na
první pohled je vždy na škodu. Plymouth (jehož jméno doteď neumíme vyslovit,
takže říkáme něco jako „Plymouthjfdhjkds“), je NÁDHERNÉ město s velkým en.
To, co nám toto město ukázalo, žádné jiné nedokázalo (kromě jednoho místa, o
kterém vám povím za malou chvíli). Hned druhý den jsme se šli podívat k majáku
s obrovským výhledem na moře, které mě se moc často nepoštěstí vidět.
Proto jsem z takového „view“ byla ohromená a asi čtvrt hodiny přemýšlela o
životě, zatímco jsem se kochala racky a hledala té nekonečné vody konec. Vše v tomto
městě bylo ideální!
Jídla, díky kterým jsem chtěla domů
Jídlo bylo jedním z důvodů, proč se mi chtělo zpátky do
Čech. Těmi ostatními důvody byla ta ohromná dálka, kterou jsem mezi mnou,
rodinou, přáteli a přítelem měla. Čím dále jsem byla, tím více jsem přestávala
mít pocit bezpečí a zkrátka jsem chtěla zpět. Studovat bych zde tedy rozhodně
nemohla, jsem hold malý poseroutka. :-) Zpět k jídlu, které bylo minimálně
solené. A i když jsem si mohla kdykoliv přisolit, zkrátka a jednoduše mi to
nešmakovalo. A věřte mi, že já vůbec nejsem náročná a vybíravá, nikdy jsem na
jídlo neřekla fuj a nebojím se zkoušet nové věci. Avšak něco jako „guláš“
zapečený v listovém těstě, Fish and chips (na které jsem se nejvíce
těšila) nebo brambora s fazolemi a kuřecím masem (to jediné mi asi jelo),
mi zkrátka na chuť nepřišlo. A tak jediné, co mě jakž takž utěšilo, byla ranní
snídaně s toustem, arašídovým máslem a čajem s mlíkem. A dokonce ani
cream tea (viz obrázek) mě prostě nenadchlo. :-(
Další nezapomenutelná místa, kam bych chtěla vzít všechny, kteří tu příležitost doteď neměli
Představte si, že se procházíte po útesech, pod vámi je
několik desítek metrů sráz a širé moře. A vy si sednete na okraj toho všeho a
opět přemýšlíte, jak zrovna vy jste mohli mít to štěstí tuhle nádheru vidět. Když
se projdete dál, dalším darem přírody pro vás může být menší vodopád, který je
nenápadně schovaný a vy musíte ujít sakra dlouhou cestu, abyste se k němu dostali.
To všechno nám dal Tintagel castle, který je 3 hodiny od města Plymouth. Jedná se
o zříceninu, kolem které je nespočet přírodních živlů, které vám utkví v paměti.
To mě zkrátka dostalo!
Co mi Anglie dala?
- neskutečně obrovské zkušenosti s angličtinou.
Navštívit univerzitu v Plymouth a mít denně dopolední výuku je něco, co
vám dodá mnoho nového. A já za to našemu štědrému ministerstvu školství děkuju.
- naučila mě nesoudit všechny zajímavé image lidí, které na
sobě dokáží vymyslet. Protože modrých hlav a dalších krás na studentech je v Anglii
opravdu mnoho. A tak, jako se za nimi otáčíme v ČR, jsme se v Anglii ani
jednou neotočili. Tak proč takovou tradici nezavést i u nás?
- Anglie mě naučila věřit. Dala mi naději, že jednou se po
tom světě přeci jen více podívám a poznám to, co je pro mě doposud neznámé.
- zjistila jsem, jak úžasný kolektiv lidí ve třídě mám. Sice
nás jelo jen šest, ale já za tento týden, díky kterému jsem nás šest mohla více
poznat, moc děkuju.
- NEMRAČIT SE! Anglie mi dala miliony energie, kterou jsem
sice hned následující týden ve škole ztratila, ale i přes to všechno se stále snažím
rozdávat ten zbyteček pozitivní energie, který v sobě mám. Třeba těm,
kteří jej nemají kde načerpat.
- Poznala jsem, že vyčnívat z davu a neustále konverzovat
není to pravé ořechové. Protože ne každý tento charakter lidí má rád a ne každý
jej ocení. Tak snad to s tou upovídaností trochu omezím a dám prostor i
ostatním. Je to chyba, kterou na sobě trochu nerada přiznávám, ale zkrátka a
jednoduše je na čase trochu ubrat.
- Poslední dar, který jsem od Anglie a tohoto zájezdu
dostala, je nebát se a vážit si lidí, které mám. Tak, jako mi chyběli všichni v ČR,
mi nikdy nikdo nechyběl. A proto milujte svou rodinu, přátele a svou drahou
polovičku, jsou to ty nejdůležitější bytosti, o které se VŽDYCKY budete moci
opřít.
Krásný zbytek dne <3
Žádné komentáře:
Okomentovat