sobota 11. října 2014

Podzimní uvažování - Jak to bude dále s blogem?

Zdravím vás u klidného večera,
když jste milovníky jednoho ročního období a všechny věci, které jsou s ním spojené vás hřejou u srdce, musíte využít všech příležitostí, abyste si jej co nejvíce vychutnali. Podzim a jeho nejkrásnější fáze trvá pár týdnů a pak pohasne ve škaredou šedou zimu, která je ale pro některé kouzelná.

Já jsem si potřebovala při dnešní poklidné sobotě vyčistit hlavu. Utřídit myšlenky v hlavě. Zkrátka a jednoduše jsem potřebovala zažít tu pravou podzimní euforii, kterou mívají málokteří z nás, protože podzim je pro některé pochmurným. Když se pak při výhledu z okna zahledíte do oranžových stínů na stromech, od kterých se odráží teplé slunce, vše vás vybízí k tomu si dnešní den užít.

A tak jsem šla. Prošla jsem mou a mého přítele oblíbenou pěší trasu, která vede přes Rakousko kolem nádherného rybníka. A samozřejmě přemýšlela. Protože při puštěných písničkách a pocitu samoty nic jiného nejde.


Tak trochu jsem si chtěla zkusit, jaké to je se procházet bez mé drahé polovičky. Za dobu našeho vztahu jsem se prošla asi třikrát sama a to bylo v těch nejkrušnějších situacích, kdy jsem nadobro potřebovala odběhnout od reality. I dnešek byl dnem, kdy jsem potřebovala být sama a zkusit si, jaké by to bylo, kdybych svou drahou polovičku nikdy nenašla.

Závěrem mých úvah byl fakt, že by nebyl někdo, kdo by se snažil napravit trapné chvíle ticha, nebyla by při mé ruce chvíle ticha, protože buď by si se mnou přítel povídal, nebo by vedl vážnou řeč s plovoucími kachnami na onom rybníku. A nebo by nebyl nikdo, kdo by mi při mrazivějších podzimních dnech zahříval mou ruku v tom stylu, že bych ji zatla v pěst a on by ji držel.

Jsou to takové detaily, které si člověk během času strávených s tím druhým ani neuvědomuje. Ale když je potom sám a zkouší dělat aktivity dříve konané pouze s přítelem, uvědomuje si vše krásné. A proto příště k rybníku s plovoucími kachnami půjdu sama, protože já si s nimi bohužel povídat neumím a je mi líto kolem nich jít mlčky, když ony mi přejí krásný den (tou druhou variantou jsou nadávky na to, proč jim jako ostatní nehážu rohlík).

Mystický podzim v Jindřichově Hradci :-)

Ovšem uvědomění si detailů na procházkách s přítelem nebylo tou jedinou myšlenkou, která mi dumala hlavou. Myslela jsem také na vás, na můj blog a youtube. Snažila jsem se vymyslet, jak to bude se vším dále. Až jsem dospěla k názoru, že blog a youtube jsou nedílnou součástí mého života. Zní to až moc přehnaně?
Tak jako někteří si nedokáží představit den bez hraní World of tanks, já si nedokážu představit den bez pomyšlení na psaní článků nebo úpravu videí. A protože jste mě nominovali na blogerku roku, dost mě to nakoplo k tomu svůj blog posunout dál. Budu se ze všech sil snažit jej zdokonalit, připravovat pro vás mnohem přínosnější a inspirativnější články, které mě budou bavit. Protože pro vás bych se rozkrájela, jste totiž těmi nejskvělejším čtenáři, které jsem si mohla přát.

A proto vám z celého srdce děkuji. A fakt, že mi dnešní pomyšlení na to, kam jsem se s blogem díky vám posunula, vehnalo slzy do očí jen potvrzuje, jak moc jsem za vše ráda. Proto doufám, že oceníte mou snahu třeba příští rok na nominaci Blogerek roku a třeba budu mít to štěstí, že se posunu zase o kus dál, než jsem dnes. Děkuji vám. <3