dnešní den byl plně nabyt. Respektive ze začátku vypadala neděle jako každá jiná. Aneb klasický stereotyp - v půl deváté vstát, ve čtvrt na deset jít hlídat neteř a na oběd domů. Pak jsem odpolední, nedělní program nechala osudu a čekala, co přijde. Dnes jsme s přítelem usoudili, že bychom mohli naše reakce na nutnou potřebu po točené zmrzlině nějak uhasit, a tak jsme se vlakem vydali někam do tramtárie, kde na nás čekala úžasná smetanová zmrzka. To, že jsem si na zmrzku dali trdelník, následně další kopečkovou zmrzku a to vše završili nechutnou točenou kofolou, která chutnala po pivě (nejspíš špatně vypláchnuté hadičky) se jaksi neřeší. Ale byli jsme spokojeně přepleskáni.
Také nápad, že zpáteční cestou zajedeme k ségře, byl opět jen tak problesknutý. A tak jsme překvapili půlku naší rodiny, spokojeně si pohráli s mojí neteří... A pak to přišlo. Krásné malé kotě, co řvalo po celé zahradě a sápalo se malými drápky co ségřiných nohou. Roztomilostí jsme se oba s přítelem rozplývali, ale já jej vehementně přemlouvala, aby si nikdy kočku nepořídil! (Moc dobře vím, co to s naším Matýskem debílkem u nás doma v bytě obnáší). Bohužel měli sousedé tolik koťat, že byli za každé darování chlupáčka šťastni. Přítel se jel se ségrou na ně prý "jen tak podívat".
Při příjezdu auta jsem zahlédla, jak Michal sedí s hlavou sklopenou. Bylo mi to jasné, vezl si další přírůstek do rodiny. V duchu jsem si celou dobu přála, aby si kotě přivezl, protože jej dlouho chtěl, ale nechtěla jsem si to přiznat, a tak jsem navenek ježišmáriovala a kristepanovala, až jsem se nad jejími kukadly rozzářila. V tu chvíli bylo jasno, byli jsme zamilováni oba.
Tudíž máme novou krasavici jen pro sebe. Jmenuje se princezna a je to to nejnádhernější kotě na světě. Je to asi divné, ale těším se, až tenhle ďáblík vyroste a bude krásně chundelatý. Vlastně, chundelatá. Chundelatá princezna.
Žádné komentáře:
Okomentovat