pondělí 29. prosince 2014

Jak jsem si koupila své první noviny a započala tím novoroční předsevzetí!

…jak jsem začala číst portál idnes.cz, začala vyhledávat novinové články Václava Havla, a jak se snažím se stát ekonomickou znalkyní. Zatím neúspěšně.

Obchodní akademie, na kterou chodím přes rok, mě naprosto strhla. A jelikož jsem se do hlavního předmětu EKONOMIKA zamilovala, i když se nevyznám v politice a hospodářství našeho státu je mi ukradené, snažím se dělat vše pro to, abych jí co nejvíce porozuměla. A proto jsem si dnes koupila své první noviny.


Vlastně jsem nikdy nedokázala pochopit mého dědečka, babičku a strejdu, kteří si každý den kupovali Jindřichohradecký deník a hltali každý novinový článek. Dnes jsem to v obchodě pochopila a jak jsem tak stála před tím stojanem se všemožnými časopisy a novinami, sáhla jsem jak po Ženě a život (kterou si prostě musím koupit), tak i po o polovinu levnějších novinách plných žhavých novinek.

Stačilo mi pár článků a já díky tomu všemu začala být v obraze. Vím, jaký byl Václav Havel ještě před tím, než se stal prezidentem, čím se živil a čemu se věnoval. Vím, které země byly nejvíce postihnuté ebolou a dokonce se dokážu vyznat i v tom, jak to vlastně bylo se situací na Ukrajině.


Čtení novin mi zabralo asi tak hodinu, pročítala jsem články s těmi nejzajímavějšími titulky (články o tom, jak napadlo několik centimetrů sněhu, jsem vynechala, stačí mi ta „kalamita“ u nás). Pozastavila jsem se dokonce i u zajímavého článku o tom, jak se od nového roku budou označovat důležité informace u nebalených i balených výrobků. A na závěr jsem se pousmála nad inzeráty sedmdesátiletých seniorů. J


Po této hodinové „povinné četbě“ se cítím dospělejší a nepřipadám si tak hloupoučká, jako doposud. A že je psaní článku o tom, jak jsem si koupila své první noviny hloupé? Pro mě je to historická událost a až jednou půjdu s mým svázaným štosem novin do kontejneru na papíry, budu vzpomínat, jak jsem tenkrát četla své první noviny a tím i započala své novoroční předsevzetí do roku 2015.