Mám ráda dny, kdy se dějí nové věci. Kdy přicházím na chuť
novým zkušenostem a zjišťuji, co je lepší změnit, aby to vedlo k těm nejlepším
výsledkům. Tím nejskvělejším příkladem je naše kočka Skajtý. Je to naše malé
mazlící kotě, které se vždy po kratším mazlení změní v agresivní tygřici.
Vlastně to začalo zoufalou zprávou od mého přítele, která
jako vždy obsahovala několik rozzuřených vět o tom, jak náš miláček převrhl
bidýlko, převrhl misku s pitím, poškrábal kožené barové židle… A já se
jako vždy pousmála nad konečnou větou: „Ta kočka půjde z baráku“. Vím, že
můj přítel je naprostá „cíťa“ a dnes by Skajtý nevyhodil ven.
Druhý den jsem přečetla snad stovky diskuzí „kočkofilů“ a
nedozvěděla se nic o agresivních bestiích, které se tváří jako to
nejroztomilejší stvoření na světě. Proto jsem zvolila trochu jinou taktiku.
Slunečný den mi napověděl, že by bylo fajn oprášit zakoupené vodítko na toho
našeho ďáblíčka a vzít jej do víru ulic.
Nevím, zdali jste někdy viděli kočku takzvaně sáňkovat.
Vypadá to velmi komicky, pokud při tom sáňkování neroztírá svá hnědá nadělení
po zemi. Tentokrát nám sáňkovala po schodech dolů, připnutá na vodítku se
zoufalým a vyčítavým pohledem.
Nakonec jsme ji ven vytáhli (a to doslova). Pár minut se náš
chlupatý a chundelatý miláček odvážel k činům, vlastně jí trvalo přibližně
5 minut, než udělala kroky sama od sebe. Do té doby jsme ji snaživě (ale jemně)
tahali za vodítko. Přítel měl slzičky na krajíčku, litoval své malé oběti, já
ale věděla, co dělám.
Zkusila jsem na ni klasické „čičiči“ a tu chvíli se ke mně náš
malý chundeláček rozběhl a začal zkoumat všemožné pachy. Poprvé uviděla strom,
do kterého se zamotala, také se proběhla po kamenitém chodníčku a obhlídla pár
barevných paneláků. Jenže čím více se kolem ní motalo lidí, tím méně chtěla své
odpoledne trávit venku. A tak jsme ji přinesli domů, kde naše malá Skajtýnka
mňoukala zoufalstvím. Byla plná dojmů a nejspíš potřebovala psychickou podporu,
a tak jsme s ní ještě chvíli pobyli.
Zkuste hádat, čeho jsem tím docílila? Naše malá Skajtýnka od
té doby nevyhrnula ani jednu granulku z misky, nerozlila ani kapičku vody
a nevytasila své drápky. Tomu se prosím říká úspěch a dobrá taktika!
P.S. – nebojte se, naši kočičku jsme opravdu netýrali. Jen
jsme ji chtěli naučit chodit venku, navíc jsme doufali, že by se mohla najíst
trochou trávy, čímž by se pročistila. Budeme doufat, že k tomu všemu
příště dojde. J
Žádné komentáře:
Okomentovat