středa 4. února 2015

Pochybný DJ ve vlaku a jeho pendreky!

Mí drazí,
Tolik bych vám toho chtěla říct, tolik článků bych vám chtěla napsat, až to není možné. A já jsem vděčná za to, že se našla ta chvíle, kdy se s vámi podělím o pár poznatků, kterých jsem si v mém zaneprázdněném týdnu všimla.


Jako zanedbaná dojíždějící přikládám jízdu vlakem k odpočinkové činnosti, kdy mohu nabrat trochu sil pro další část mého dne. Doma mě totiž čeká další várka učení, v tom horším lepším případě cvičení úmorného HIIT s Christine Salus. Pociťuji, že nabrat síly je pro mě důležité, a tak usedám do měkčených sedaček moderního vlaku a pozoruji cestující kolem mě. Nevím jak vy, ale já nemám ráda, když mě někdo celou cestu probodává pohledem a při mém pohledu uhne očima jinam. Takové snahy o nenápadnost přikládám spíše k ubohosti, ale občas musím říct, že to samé dělám také.

Jednou jsem takhle jela přeplněným vlakem, protože jsem samozřejmě přišla na poslední chvíli. Všimla jsem si sympatického pána (který se později ukázal jako pochybný DJ se sluchátky na uších mačkající složité melodie do notebooku), který seděl se starší paní. Oba vypadali trochu vyčerpaně, když tu najednou muž z kapsy vyndal pytlíček pendreků a podělil se starší paní. I když paní odmítla, zahřálo mě to na srdci. V tu chvíli jsem měla mnohem lepší náladu.


Uvědomila jsem si, že jsem ustavičně obklopena zaneprázdněnými lidmi, kteří někam stále chvátají, stěžují si na vše, co je možné zkritizovat, a obdarovávají mě kamennými pohledy. A pak přijde muž, který udělá tak strašně milé gesto a já si rázem připadám jako v Norsku, kde podle Terky jsou všichni pozitivně naladění. (Mimochodem do Norska se jednou prostě podívám!).

A od té doby se snažím. Snažím se o tu nejpříjemnější atmosféru a lidi se špatnou náladou ignoruji. A pokud jste viděli mé nejnovější video, jistě víte, že můj nový rok je teprve od února. Protože leden jsem zkrátka vzala, celý jej zmačkala a zahodila do koše. Chci na něj zapomenout, začínám znovu.

Momentálně čerpám sílu a nadšení ze všeho, co je mi při ruce. Dokonce i z díla Babička, o kterém jsme četli ukázky, jsem nashromáždila co nejvíce inspirace, která moji duši momentálně nechává očištěnou, stejně jako joga, Terezka a holky z A Cup of style, ale také má ségra… Tito lidé jsou mojí inspirací, mým kouzlem, mým pomocníkem.



Nikdy jsem si nemyslela, že myslet pozitivně je možné, ale nyní už vím, že když se řekne „začátek“, musí se s ním začít z plných sil!