sobota 26. července 2014

Výplody mých pesimistických představ! - úvahy náctileté

Zdravím své milé čtenáře a čtenářky,
znáte takový ten pocit, kdy byste chtěli nutně o něčem psát, ale zároveň vám vaše mysl nedovolí nějaký smysluplný článek zplodit? Samozřejmě takový pocit většinou zažívají asi jen redaktoři, blogeři, deníčkáři (existují tací lidé?),... Nebudeme zbytečně mlít o kravinách, protože takové články většinou nestojí ani za povšimnutí a to já tuze nerada. Chci, aby články byly kvalitní, aby právě za to důležité povšimnutí stály a neuvízly zde na blogu "jen tak".

Vše se krátí, tak jako se krátí život, doba života vašeho Simíka, životnost aut... Panebože na co zase myslíš... Krátí se i prázdniny, což je asi to nejnudnější spojení celého takového koloběhu nudných dnů, nudných aktivit, nudných přestav, myšlenek. A protože jsem prostě šprt, i když se mi to těžko přiznává, ale ano, nad učebnicemi ve školním roce sedím nonstop, myslím na to, jaký druhák bude. Mám se do školy těšit? Nemám se těšit?


Každý žák střední školy se těší na přátele, srandu a blá blá blá. Ale vezměme si to vše po pořádku. Kolik srandy se ve školním roce zažije? Těch pár hodin po škole na Sokolském ostrově? Těch pár přestávek, při kterých nám pusu ucpe jídlo? Těch několik hodin příprav na další vyučovací hodiny? Kolik momentů z těch vzácných chvil jsou vtipné? Kolik momentů nás dokáže přimět se zasmát nad nějakými zvrhlými kecy? Kolik momentů nás přiměje filozofovat? A pak si tedy položme tu pravou řečnickou otázku: "Opravdu se do školy těšíme nebo je to jen psychický pocit, který nás nutí k tomu se do ní kvůli naším blízkým těšit?"

I přes to jsou ty úžasné momenty smíchu na celé střední nejkrásnější a celé to pitomé smýšlení o právě napsané písemce dokonale zlepšují. Ale protože já jsem zazobaný učeň, který neustále nervuje své optimistické vědomí kvůli nastávajícím písemkám, dělám si hlavu z toho, jak celý ten hnusný koloběh pitomého učení začne. Jak se všichni opět začneme z písemek nervovat, klepat nohou do podlahy, kousat tužky do němoty, smát se pitomostem, abychom se rozptýlili. Nechci si představovat další nechutné večery s rozloženým sešitem na klíně, nohami nataženými na postel a s hrncem čaje v ruce.


A i když si většina z vás řekne, proč se takhle nesmyslně šprtím, odpovím vám tak jako svým příbuzným, přátelům, příteli. Vím, co chci od svého života, a protože si dokážu nakládat vysoké nároky, přinutím své volné chvíle, aby zmizely a nahradily je chvíle s tou trapnou dávkou učení. Jak nad dalším školním rokem smýšlíte vy?