pondělí 19. května 2014

Utratila jsem "tisíce", ale stálo to za to! - úvahy náctileté

Ahojky mí drazí čtenáři,
v sobotu jsem hřešila. A to doslova. Říkáte si jak? Že by zase zpráskala celou čokoládu na posezení? Kupodivu ne, kromě tortilly od vietnamců v mercury jsem v onen den nehřešila ničím jiným, než nákupy. Ano, opět jsem se činila, ale protože jsem musela. Po zjištění od paní doktorky, kdy mě informovala o tom, že mám lehkou skoliózu a nejspíš to bude z bot, jsem se rozhodla k investici do botek, které mi při běhu nebudou dělat neplechu a mé běžecké schopnosti o něco vylepší. A tak jsem se vrhla na "Ády". No, doufala jsem, že využiju mamky slevovou kartičku a vyjdu z obchodu s adidaskama za 500. Hahá, vtipné představy. Za takový běžecký boty jsem totiž dala 900,- Kč, a to ještě díky bohu za to! Jiné ceny mi naznačovaly, že tahle značka zkrátka není nic pro mě. Ale já neodolala a černo-růžové miláčky si koupila.

Co o botkách říct? Opečovávám je natolik, že se blyští jako diamanty, ale na druhou stranu se je nebojím vzít do lesa, kde je tuna bláta a bordelu. Musím uznat, že do terénu se tyhle botky samozřejmě nehodí. Ale jsou kožené, lehce omyvatelné a tudíž jim pár kapek bláta nevadí. Na silnici se s nimi běhá blaze. Vlastně si kousků asfaltovek v lese užívám, protože právě na nich zjišťuji, za jak úžasnou věc jsem ty peníze dala. Resp. moje mamka, která usoudila, že nedovolí své dceři, aby jí pitomé boty způsobily problémy se zády. Díky mami, je mi líp.

Z Adidas obchodu jsem rovnou postupovala dál a hledala ideální rifle. Jsem takový šetřílek debílek a každé kalhoty, které mám, nestály více jak 250,- Kč. V dobách mých extra suprových nákupů jsem nejspíš nezapojovala mé mozkové buňky a koupila si rifle, které na mém zadku po týdnu visely jako kdyby byly pět let staré. Vždyť aby také ne, když jsou pružné jako legíny a cítím se v nich jako kdybych je nosila už měsíc.
A tak jsem si chtěla koupit opravdové rifle, které budou rifle jak na omak, tak i na nošení. Já beru rifle za postupnou spotřební věc, což znamená, že se prostě jednoho dne ošoupou. A právě proto za ně těch max. 250 korun letělo. Teď jsem byla ale chytrá a koupila si v New Yorkeru rifle za 800,- Kč.

NY jsem nikdy neměla v lásce, protože vše, co jsem si v něm koupila, mi nesedělo právě kromě riflí, a tak jsem se jich vůbec nebála a s nechutí šla do kabinky. No, to, že jdou těžko přetáhnout přes kotníky neřeším, mám totiž kotníky jako slon a tudíž takový problém neřeším. Hlavní je, že mi nevisí na zadku jako tepláky!
A tak si říkám, že se možná stávám dospělejší a myslím trochu do budoucna. Kupovat si rifle za 250 korun, když za půl roku budu potřebovat nové? Raději hodím tu pětistovku s dvoustovkou a stovkou na pult a doufám, že mi budou nové rifle dobře sloužit. A co vy? Také jste doposud šetřili?

Tento článek neslouží jako vychloubání se z nových věcí, které byly dražší, než je u mě známo. Jde pouze o filozofování nad mým "chytrým" nakupováním, na mým přemýšlením a naivitou. Neberte to prosím jako volání do nebe s heslem: "Heč, jsem bohatá a můžu rozhazovat", protože tak to doopravdy není. :-)