neděle 25. května 2014

Zhodnocení týdne zdravého dlabání!

Zdravíčko,
zdravá strava a pohyb se mnou dohromady dělají velké divy a já se cítím lépe, než jindy. Nerada bych dělala únáhlené závěry, ale myslím si, že tohle všechno mi jen a jen prospěje. Ráda bych se vám tak nějak svěřila s tím, jak se po takovém týdnu naprosté očisty a zdravého životního stylu cítím.

Nebudeme si nalhávat, kilo je dole, ale o to mi vůbec nešlo. Nešla jsem do zdravého jezení z toho důvodu, abych shodila pár kilo. Respektive ano, udělalo mi to radost a jsem na to pyšná, výsledky konečně vidím, ale není to hlavní důvod, který by mě držel nad tím, proč zdravě jíst. Spíš se cítím lépe, je mi lépe a nechodím každý večer spát s břichoboly tak, jako vždy. Nepotřebuju čokoládu na uklidnění (i když teď bych si jí teda fákt ráda dala) a nemám potřebu si kupovat sladká pití. Má pusa je totiž stále nacuclá na flašce s čistou vodou, která také mé tělo dokonale čistý od všech těch hnusů, které jsem doposud jedla a pila. Vlastně jsem za tento týden ničím nezahřešila, pokud nebudu počítat dnešní dezertíky v kavárně, kam se chystám. Ale co, člověk potřebuje jednou za čas vypnout a vychutnat si s radostí alespoň jednu věc za celou tu dobu takového jezení.

Dokonce vařím, nebo tedy alespoň se snažím. Nevím, jestli má jídla chutnají mamce, ale já byla posledně s mými žampiony spokojená. Minuty trávím nad videi, která jsou plná rad a tipů na super rychlé a zdravé snídaně, dokonce s takovými surovinami, které se u nás dají sehnat. Posledně jsem například zkoušela avokádo, které nechutná tak hrozně, jak vypadá. Zkrátka na sobě pociťuji, že nejsem konečně puťka, která si nechává svačinu dělat a bez poděkování si ji sebere z kuchyňské linky a jde do školy. Vstávám o 20 minut dřív a dávám si na přípravách záležet, protože jídlo miluji a o to více se těším i do školy.

Ale to vše má i své stinné stránky. Nepočítám pocity hladu kolem desáté hodiny, kdy mé kručení v břiše naznačuje, že bude následovat divoká noc hladu. Naštěstí mě hlad nebudí a já s prázdným žaludkem spím až do rána. Nebojte se, nedržím hladovku, jen se snažím nehřešit po páté. :-)

A pokud nepočítám pocity hladu, nic špatného mi zdravá strava nepřinesla. O to horší je to opět se cvičením. Tento týden byl plný "Killer ABSů" s Jillian a zjistila jsem, že nejsem schopná chodit, aniž by mě nepíchalo v pravém boku. Netuším čím to je, snad jen doufám, že mě tří-kilové činky nepřiměly k tomu, abych měla kýlu, protože to by mi opravdu chybělo. Rozhodla jsem se běhat. Běhám dlouhé rekreační stezky, snažím se bez přestávek a jde mi to, až na dnešní ráno, kdy jsem doběhla sotva do čtvrtky cesty a pak se zase vrátila, protože můj bok mi nedovoloval dýchat pravidelně a běhat v mém obvyklém tempu. Snad to bude v pořádku.

Tento týden beru za průměrný, takový startovací. Ještě v tom všem nejsem vůbec zběhlá, pokud nepočítám cvičení, a sama ještě nevím, co vlastně chci. Ale věřím, že jednou se mi povede najet na koleje, kterých se budu stále držet.